Luis I. Jácome z Georgetown University a jeho kolegové na stránkách VoxEU připomínají, že populismus může mít dlouhodobé dopady na celou makroekonomiku. Na datech z rozvinutých ekonomik od roku 1960 pak ukazují na „vazby mezi populistickými režimy, fiskální monetizací a inflací.“ K tomu dodávají, že „historicky jsou levicově populistické režimy spojovány s nárůstem úvěrů centrálních bank poskytovaných vládě. A ty jsou zase spojeny s výrazným nárůstem inflace.“
Ekonomové nejdříve připomínají, že globální ekonomika v poslední době prochází třemi vzájemně propojenými trendy: Jsou tu rostoucí fiskální deficity, rostoucí úroveň veřejného dluhu a prudký nárůst inflace. K tomu ještě podle ekonomů roste počet populistických režimů. Zmíněná data přitom ukazují, že v minulosti byly populistické vlády, a zejména ty levicově orientované, spojovány s významným nárůstem úvěrů od centrální banky. „Ve srovnání s nepopulistickou vládou vede zformování nové populistické vlády v průměru ke 150% kumulativnímu nárůstu objemu úvěrů od centrální banky. A to do deseti let po jejím nástupu k moci… Vznik pravicově populistických vlád je spojován jen s mírným a nevýznamným růstem úvěrů od centrální banky, po nástupu levicově populistických vlád rostou úvěry významně, v průměru o 300 %.“
Ve srovnání s nepopulistickými vládami je pak popsané zvýšení úvěrů od centrální banky doprovázeno nárůstem inflace. Takže ekonomové dochází k tomu, že „celkově vzato výsledky analýzy ukazují souvislost mezi populismem, monetizací fiskálního deficitu, fiskální dominancí a inflací.“
Populismus a monetizace rozpočtových deficitů pak podle nich může mít i dlouhodobé důsledky: „Centrální banky v zemích se zkušenostmi s levicovým populismem a vysokou úrovní úvěrů poskytnutých centrální bankou vládě dnes reagují důrazněji na odchylky inflačních očekávání.“ Jinak řečeno, tyto centrální banky „musí prosazovat svou nezávislost důraznější reakcí na známky vyšší inflace… Fungují ve stínu minulých populistických režimů, které se spoléhaly na monetizaci deficitu a i dnes potřebují vysílat silnější signály o své nezávislosti.“
Podle ekonomů tedy zkušenosti s populismem ovlivňují chování centrálních bank. Ty totiž dávají určitou pravděpodobnost scénáři, v němž by se vrátila fiskální dominance a jejich politika by byla nastavována ne s ohledem na vývoj inflace, ale potřeb vlády a jejího financování. Takže se snaží působit „jestřábím způsobem, aby udržely inflační očekávání pevně ukotvená.“