Tento týden bude jednou z nejzajímavějších událostí sympózium centrálních bankéřů v Jackson Hole. Média se tak plní zejména úvahami o tom, co kdo ohlásí a neohlásí. Podívejme se ale na tuto událost z trochu netradiční perspektivy. Jak asi mohou vypadat neformální rozhovory bankéřů a ekonomů na tomto setkání? Dejme tomu, že se večer v baru setká Mario Draghi a Ben Bernanke:
BB: Nazdar Mario, jak to jde? Už jste schválili ty reformy?
MD: Nazdar. Jaký reformy?
BB: Jak po vás chce ECB.
MD: Já jsem z ECB.
BB: Ty nejseš Monti?
MD: Ne, já jsem Draghi.
BB: Sorry. Jsem zmatenej, mám toho tady nad hlavu.
MD: Co se děje?
BB: Furt to samý. Zleva na mě křičej, že mám uvolňovat, zprava mi nadávaj, že ničím dolar. My furt nevíme, jestli to QE vlastně funguje. A Republikáni teď přišli s tím, že chtěj zlatej standard.
MD: Stupidaggine! Tomu říkáš problémy? Rozpadá se ti dolar? Máš tady 6 % rizikový prémie na jihu a 1,5 % výnosy dluhopisů na severu? Máš tady rozhádaný Němce s Řekama? A Brusel, kterej neví, která bije, a už po desátý ohlásil úspěšné vyřešení krize?
Bernanke ale místo odpovědi najednou rychle vklouzne pod stůl. Draghi překvapeně zírá, ale v tom přichází Masaaki Shirakawa z Bank of Japan.
MS: Uctivě vás zdravím Draghi-san. Kde je ten zbabělec?
MD: Jaký zbabělec?
MS: Bernanke přece! Ještě před chvílí jsem ho tu viděl! Nesu mu katanu a čekám, že okamžitě spáchá seppuku! Je to jediná možnost jak se postavit k tomu co udělal!
MD: Co udělal?
MS: Nevíte? Když byl v pohodě, neustále do nás rýpal, že máme kupovat vládní dluhopisy! Stále dokola, kupovat a kupovat, dokud se tím všechno nevyřeší! Teď je v podobné situaci jako my a nekupuje! Pokud se vrátí, řekněte mu prosím, že ho hledám, Draghi-san. Rád jsem Vás viděl!
Shirakawa odchází, Bernanke vylézá.
MD: No, asi to taky nemáš lehký.
Bernanke se nadechuje k odpovědi, ale najednou vytřeští oči: „Co ten tady dělá, toho sem nesmějí pouštět!“. A opět rychle zalézá pod stůl. Ke stolu přichází Paul Krugman.
PK: Dobrý den pane Draghi. Kde je ten zbabělec?
MD: Jaký zbabělec?
PK: Bernanke přece, ještě před chvílí jsem ho tu viděl! Chci mu říci, že dělá všechno špatně. Měl by uvolňovat daleko víc a měl by stanovit vyšší inflační cíl. To se udělá lehce, prostě se řekne, že teď bude pár let inflace vyšší a pak se zase řekne, že už bude nižší. Sice by to stejně moc nepomohlo, protože jsme v pasti likvidity, ale to nevadí. Můžeme to zkusit. Je to tak jednoduché a nikdo to nechápe. Tedy vlastně já to chápu a pak ještě trochu DeLong a Thoma ...
MD: Ale pane Krugmane ...
PK: ... přitom na to stačí IS-LM. Vy ten model ale asi neznáte, protože vy to děláte taky špatně. Možná ještě hůř než Bernanke. Asi ani nemá cenu, abych Vám to vysvětloval. Jdu radši napsat něco do NYT o tom, jak by vlády měly víc utrácet. To je také jednoduché. Teď vlády začnou o hodně víc utrácet a když se všechno rozjede, zase řeknou, že budou utrácet o hodně míň a všechny dluhy splatí. No, kdyby se tu Bernanke objevil, řekněte mu, že ho hledám. Chápete to?
Krugman odchází, Bernanke vylézá.
MD: Uznávám, opravdu to nemáš lehký.
BB: Někdo to dělat musí. Mám ale něco novýho, dneska večer to ohlásím.
MD: Co to je?
BB: Nesmíš to nikde pustit! Doteďka jsme říkali, že budeme držet sazby nízko po dlouhou dobu. Ode dneška se ale zavážeme i k tomu, že to budeme říkat ještě dlouho. Na FOMC jsme to pojmenovali „dvojitý zásah“. Dost tomu věříme, podle našich modelů racionálně neracionálních očekávání by to mělo fungovat. V záloze máme i trojitý zásah, to by sme se zavázali k dlouhodobému závazku dlouhodobého tvrzení, že sazby budou nízko. To si ale nechávám až pro případ, že skutečně přijde fiskální útes, protože to už je vážně bomba. Ale fakt to nikomu neříkej.
Ke stolu přichází Alan Greenspan, Bernanke se se svým předchůdcem zdraví.
BB: Alane! Tak rád Tě vidím! Konečně někdo, kdo mi rozumí.
AG: Bene! Konečně spřízněná duše, máme to oba těžké. Přitom jsme vlastně nikdy nic špatně neudělali. Proč všichni stále mluví o nějaké bublině? Já mám teď svojí firmu. Taky chodím do televize. Taky píšu články do Financial Times. Ale jestli si myslíte, že víte, co tam podle vašeho názoru říkám, tak já si tedy nejsem jistý, jestli vám je jasné, že to, co jste četli, není to, co jsem mínil.“
BB: Jasně Alane, jasně. My Tě chápeme. Ale už musíme jít. Ono je důležité včas odejít, Alane.
AG: Ale já tu ještě chci být! A chci a chci a chci!
BB: Tak se měj Alane a dávej bacha, viděl jsem tu Volckera.
Bernanke s Draghim odchází, při loučení Bernanke ještě říká:
BB: Jo Mario, ještě jedna věc. My jsme teda nikdy nechtěli, aby dolar nějak oslaboval. Ale jestli to s těma nákupama dluhopisů budeš nějak přehánět, tedy jako že by dolar začal nějak moc posilovat, tak my by sme museli taky začít trochu nakupovat.
MD: To je jasný, ale my bysme nikdy nechtěli, aby euro bylo slabší. To se nemusíš bát. No, i když musím říct, že kdyby vy jste to pak začali s tím QE taky nějak přehánět, tak bysme asi museli i my něco začít dělat. Důležitý ale je držet pohromadě a spolupracovat, ono to dneska v globálu nevypadá nijak dobře.
BB: To jo, to určitě. Tak se měj, Mario. A prosaďte ty reformy, ať má ECB radost.
MD: Ach jo. ... Hele támhle je Jordan z SNB, toho už jsem dlouho neviděl. Co furt dělá?
BB: Ani nevím ...
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.