Sabrina Deckerová si v německém call centru vydělávala 1100 euro měsíčně. Její zaměstnavatel jí pak donutil uzavřít novou smlouvu a místo hodinové mzdy jí vyplácí 40 centů za každý zpracovaný hovor. I když v práci sedí šest dní v týdnu, nedostane se ani na 1000 euro za měsíc.
Šíření podobných případů, ilustrujících drsné podmínky ve velké části pracovního trhu, se v posledních měsících stalo široce diskutovaným tématem německé společnosti.
„Politici udělali z práce komoditu, se kterou se zachází jako s koňským masem,“ napsal komentátor týdeníku Stern v narážce na skandál kolem nastavování hovězího masa koninou, které bylo objeveno v řadě evropských zemí.
Nezaměstnanost se v Německu pohybuje u 20letého minima, pracovníci automobilového průmyslu se těší z velkých odměn, avšak prakticky denně se v médiích objevují obvinění z vykořisťování pracovníků na málo kvalifikovaných pozicích.
Německý pracovní trh byl zásadním způsobem reformován v roce 2005, za vlády sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Od té doby nezaměstnanost klesla z 12 % na současných 6 %, změnila se však struktura trhu práce. Počet klasických plných úvazků se zdravotním a sociálním pojištěním za posledních 8 let vzrostl o 7 %. U atypických míst došlo k téměř 20% nárůstu. Německo nyní registruje 7,4 milionu miniúvazků, jejichž mzda, která se nedaní, nepřevyšuje 450 euro měsíčně. Nově také přibylo 900 tisíc pracovních míst s úkolovou mzdou, po vzoru Sabriny.
Odbory zastupující zaměstnance v sektoru pohostinství a služeb lobbují za zavedení federální minimální mzdy 8,5 euro za hodinu, avšak vláda tlaku odolává argumentem, že by se tím narušil tradiční a osvědčený systém mzdového vyjednávání mezi odbody a svazy zaměstnavatelů, do něhož nezasahují politici.
Po zemských volbách v Dolním Sasku se sociálnědemokratické SPD a Zeleným podařilo ve Spolkové radě, horní komoře federálního parlamentu, získat většinu, čehož obě strany hodlají využít k prosazení minimální mzdy. Dostávají tak pod tlak kancléřku Angelu Merkelovou, jejíž křesťanští demokraté jsou pro zavedení minim v jednotlivých sektorech, avšak dosud naráželi na odpor koaličních partnerů z FDP. I podnikatelsky orientovaná FDP ale podle všeho mění názor.
Podle údajů Eurostatu se hůře placená pracovní místa na celkové zaměstnanosti podílí z 22 %, což je 5 % nad průměrem EU a o 2 % víc než v roce 2005. Podobný poměr panuje v relativně méně rovnostářské Velké Británii. V Rumunsku, které se stalo epicentrem skandálu s koňským masem, přesahuje podíl málo vydělávajících 25 % pracovní síly.
„Sektor nízkých mezd pomáhá lidem s nízkou kvalifikací najít si práci. Pokud ale tito zaměstnanci nedostanou šanci posunout se výš a uváznou v nezajištěných pracovních podmínkách, zaděláme si na skutečné sociální problémy,“ tvrdí Eris Thode z Bertelsmannovy nadace.
Podle odhadů státního Institutu pro pracovní trh a zaměstnanost je třetina lidí zaměstnaných v německých barech a restauracích a čtvrtina prodavačů v obchodech na částečném úvazku s téměř neregulovanými smluvními podmínkami. Kancléřka Merkelová chce vytvoření dvojích standardů na trhu práce zabránit s pomocí sektorových minimálních mezd. Ty už platí v několika odvětvích a vztahují se například na 600 tisíc pracovníků ve stavebnictví a bezpečnostních službách.
Firmy ale varují před zaváděním minim v dalších sektorech, jelikož jim tak hrozí růst nákladů. Opatrnost radí i levicově zaměřený ekonomický institut DIW. „Pokud se pro to politici rozhodnou, postupoval bych obezřetně. 8,5 euro na hodinu je podle mě příliš. Lepší by bylo začít na 7 eurech a počkat, co se stane,“ tvrdí Karl Brenke z DIW. Podíl hůře placených míst se podle něj od roku 2006 drží na stabilní úrovni a počet lidí v úkolové mzdě loni meziročně klesl.
(Zdroje: FT, DIW, Spiegel)