D. Marek: Výhled české elektroenergetiky bez nového Temelína

Kolem energií je v poslední době mnoho otevřených otázek. Po zrušení tendru na dva nové bloky v Jaderné elektrárně Temelín jich spíše přibylo, než ubylo. Klíčové otázky zní: Potřebujeme nové zdroje kapacity na výrobu elektřiny? Pokud ano, kdy? Jaké?

Odpověď na první dvě otázky vychází z projekce budoucího vývoje spotřeby a výroby elektřiny. Spotřebu elektřiny determinuje vývoj ekonomiky (ve své prognóze pracuji s třemi scénáři dlouhodobého vývoje), relativní energetická náročnost ekonomiky a efektivita výroby a přenosu elektřiny (vlastní spotřeba na výrobu a ztráty v sítích). Při prognóze výroby elektřiny můžeme vyjít z poslední verze státní energetické koncepce a upravit ji tak, že odečteme odhadovanou produkci dvou nových bloků v Temelíně a prodloužíme životnost Dukovan v celém horizontu projekce (do roku 2040). Výsledek ukazuje následující graf výroby a spotřeby (v GWh): 
 

(Zdroj: ERU, Patria Finance)
 
Nyní Česká republika ročně vyváží elektřinu v objemu zhruba 17 TWh. Podle mého modelu se domácí spotřeba a výroba budou postupně sbližovat a vyrovnají se někdy kolem roku 2028. V dalších letech bude deficit postupně narůstat a v roce 2040 by se měl pohyboval mezi 1 a 5,5 TWh ročně. Jednoduše řečeno bude nám chybět zhruba jedna velká uhelná elektrárna, nebo jeden nový blok jaderné elektrárny, nebo zdvojnásobit kapacita větrných či solárních elektráren ve srovnání s dnes existujícími plány. Ale to jsme již u poslední otázky a odpověď na ni je nejsložitější.