Napětí na Blízkém východě, nejistota kolem dodávek plynu, prázdnější evropské zásobníky a nejistota kolem toho, jak drahá bude energie v příštích letech. Přesto trhy zůstávají relativně klidné. Proč? Hlavní ekonom energetické skupiny ČEZ Pavel Řežábek v podcastu Makromixér vysvětluje, jakou roli hraje Hormuzský průliv, proč Evropě nehrozí fyzický nedostatek plynu a co skutečně rozhoduje o cenách elektřiny. „Dnes už nejsme v panice jako v roce 2022. Trhy vědí, že tenhle scénář už jednou zažily,“ říká.

Tři otázky pro Honzu Bureše

Česká makročísla zatím na geopolitickou situaci kolem Hormuzu nereagují. Čím to je? Podle hlavního ekonoma ČSOB Jana Bureše se za prvé nárůst cen energií a pohonných hmot do značné míry ještě nepropsal do kontraktů pro firmy. Za druhé jsou firmy poučené z řady šoků z minulosti - předzásobují se a zvyšují produkci, což vede k dočasnému nárůstu poptávky po průmyslovém zboží. A za třetí ve spotřebitelském koši dochází ke zlevňování u potravin, což pomáhá vyvažovat dražší pohonné hmoty, a to nám „zase dává oddechový čas“.

A co koruna? „Koruna byla na začátku konfliktu v Íránu pod tlakem, ale teď se ho v posledních dnech zbavila,“ uvádí Bureš a dodává, že ve středoevropském regionu patří mezi stabilní měny.

Vliv na korunu mají také maďarské volby. Ty trhy interpretují tak, že odešla brzda pro fungování Evropské unie. „Střední Evropa se častokrát obchoduje na trzích, jak my říkáme, trošku jako napákované euro. To znamená riskantnější odnož eura. A tady to má pozitivnější dopady,“ uzavírá Bureš.

Hormuz jako riziko, ne jako apokalypsa

Hormuzský průliv patří dlouhodobě mezi největší geopolitická rizika pro světovou energetiku. Prochází jím zhruba pětina světové ropy a LNG a současné napětí v regionu znovu otevřelo otázku, jak velký dopad by jeho delší uzavření mělo na ceny energií. „Už řadu let jsme ho měli v mapě rizik jako jeden z bodů, který by mohl přinést extrémně vysoké ceny energií,“ uvádí hlavní ekonom energetické skupiny ČEZ Pavel Řežábek.

Současná situace je však podle něj odlišná od katastrofických představ. Část dodávek ropy lze obejít alternativními trasami, přičemž u plynu je situace složitější kvůli Kataru. Ale ani zde nejde o kolaps. „Bez Kataru se to zvládnout dá, ale nebudou tu nízké ceny,“ podotýká Řežábek.

Proč plynu nebude málo, jen bude dražší

Zásadní rozdíl oproti roku 2022 spočívá v infrastruktuře. Evropa už dnes není odkázána jen na dodávky potrubím, ale má k dispozici výrazně větší kapacitu LNG terminálů. „Dnes už to není otázka fyzické dostupnosti plynu. Je to především otázka ceny,“ vysvětluje Řežábek.

Podle něj by ani delší uzavření Hormuzu nutně neznamenalo výpadky dodávek v Evropě. Ve hře by byla tzv. destrukce poptávky, zejména v rozvojových zemích, jako je Pákistán či Bangladéš, a vyšší role amerických LNG exportů. Evropa si díky své kupní síle dokáže plyn obstarat, byť dráž: „Evropa je bohatá. A to je v energetice bohužel rozhodující výhoda.“

Cenová panika nehrozí

Zatímco v roce 2022 vystřelily ceny plynu až ke 300 eurům za MWh, dnes analytici takový scénář neočekávají. Podle Řežábka se i v krizové variantě pohybujeme podstatně níže. „Renomované scénáře mluví o 60 až 100 eurech za MWh, ne o 300 eurách. Ta panika tam prostě už není,“ věří. Důvodem je zkušenost trhů, globálnější plynárenský trh a větší flexibilita dodávek. Fundamenty dnes dávají smysl a ceny odpovídají reálné nabídce a poptávce.

Cena elektřiny pořád závisí na plynu

Přestože se Evropa posouvá k obnovitelným zdrojům, plyn zůstává klíčovým určujícím faktorem cen elektřiny. Důvodem je princip takzvané marginální elektrárny. „Cena elektřiny se pořád stanovuje podle té poslední elektrárny, která je potřeba k pokrytí poptávky – a tou je často plynová,“ říká Řežábek. To znamená, že vývoj cen plynu se s jistým zpožděním propisuje i do elektřiny. Rozdíly mezi zeměmi pak vyplývají z energetického mixu.

Proč je elektřina v Česku dražší než jinde

Česká republika patří mezi země s nízkým podílem obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. To má přímý dopad na ceny. „Česko je v obnovitelných zdrojích premiant od konce. Za námi už je jen Malta,“ konstatuje Řežábek.
Naopak země jako Skandinávie, Francie nebo Španělsko kombinují jádro a obnovitelné zdroje, což sráží ceny výrazně dolů. Platí přímá korelace: „Čím víc bezemisních zdrojů, tím levnější elektřina.“

Co se naučilo Německo a Polsko

Zajímavým příkladem je Polsko, které donedávna stavělo energetiku na uhlí. Podle Řežábka ale prošlo výraznou změnou myšlení. „Poláci pochopili, že uhlí končí, a staví obnovitelné zdroje opravdu ve velkém. Meziročně zvýšili jejich podíl o 4,5 procenta.“

Německo zase masivně investuje do sítí a kapacitních mechanismů, aby zajistilo stabilitu systému, a tím i konkurenceschopnost průmyslu.

Uhlí přežívá, ale ekonomika je neúprosná

Ačkoliv geopolitika může životnost uhelných elektráren dočasně prodloužit, dlouhodobá čísla jsou podle Řežábka neúprosná. „Když máte cenu elektřiny pod 80 eur a cenu povolenky nad 80 eur, provoz uhlí prostě ekonomicky nevychází.“ I kdyby uhlí dostávalo další „odklady“, tržní realita jeho návratnost postupně vymaže.

Skutečný game changer

Krátkodobě nevyřeší situaci malé jaderné reaktory, jejichž náběh je otázkou další dekády. Skutečný posun podle Řežábka přichází jinde. „Game changerem jsou dnes bateriová úložiště. Podobně jako u fotovoltaiky vidíme dramatický pokles cen.“ Kombinace obnovitelných zdrojů a baterií může výrazně snížit volatilitu cen, byť nenahradí nutnost mít k dispozici řiditelné zdroje pro krizové situace.

Energetický mýtus

Na úplný závěr Řežábek vyvrací jeden z nejčastějších mýtů: že za vysoké ceny elektřiny může burza v Lipsku. „Burza cenu netvoří. Je to jen místo, kde se potká nabídka a poptávka. A jestli je v Lipsku nebo v Tokiu, to je úplně jedno.“ Skutečné příčiny drahé elektřiny podle něj leží jinde – v energetickém mixu, investicích a dlouhodobé strategii.