V roce 1968, když jsem studoval na důstojnické škole Mons Officer Cadet School v Británii, jsem musel do nemocnice. Tam jsem se setkal s lékařem, který k mému překvapení mluvil plynně arabsky. Dozvěděl jsem se, že je v Británii krátce, a tak jsem se ho dotázal, jestli má v plánu zůstat, nebo se vrátit domů. Odpověděl mi arabským rčením, které v překladu říká: „Domov mám, kde se najím.“
Slova onoho lékaře mne provázela mnoho let, protože podtrhávala rozpor mezi idealizovaným pohledem na „domov“ a nemilosrdnou realitou života, která nutí talentované lidi k odchodu z domova.
Můj lékař byl klasickým případem jevu zvaného „odliv mozků,“ který už desítky let postihuje rozvojové země. Ty vynakládají cenné zdroje na vzdělávání lékařů, techniků a vědců v naději, že se stanou hybateli prosperity. Pak se zděšením sledujeme, jak odcházejí na Západ a příslib svého nadání si berou s sebou.
Každý má samozřejmě právo zvolit si lepší život, kdekoli na světě si přeje. Chápeme, proč nadaní lidé odcházejí. Talent jako magnet přitahují příležitosti.
Opouštěné země to ale pociťují jako nekonečný bludný kruh: potřebují talentované lidi, aby vytvořily příležitosti, jenže bez příležitostí talent tíhne k jasným světlům Západu. Navíc OSN a OECD uvádějí, že migrace za prací se od roku 2000 rozrostla o třetinu. Každý devátý absolvent univerzity v Africe teď žije a pracuje na Západě. Mnozí se nevrátí: u kvalifikovaných pracujících je šestkrát vyšší pravděpodobnost, že zůstanou v cizině.
Teď se ale děje cosi pozoruhodného. V některých zemích se směr toku mozků obrací. Příčiny jsou fascinující a máme důvod k optimismu, že lze prolomit bludný kruh a změnit bilanci nadějí a příležitostí mezi rozvojovými a vyspělými zeměmi.
Nová studie (162,34 USD, -0,02%), největší profesní online sítě a náborové platformy na světě, zjišťuje mezi jejími členy čistý mezinárodní pohyb talentu. Na vrcholu žebříčku destinací pro nadané lidi je má vlast, Spojené arabské emiráty (SAE), s čistým přírůstkem talentu ve výši 1,3 % pracovních sil v roce 2013. Mezi další „magnety talentů“ patří Saúdská Arábie, Nigérie, Jižní Afrika, Indie a Brazílie.
Ještě zajímavější je, že vyspělé země tvoří necelou třetinu čistých dovozců talentu. Ostatně nejvýraznějšími vývozci talentu jsou v této studii Španělsko, Británie, Francie, Spojené státy, Itálie a Irsko. Bohaté země, které až donedávna vábily nejbystřejší hlavy, nám teď posílají své vlastní.
Samozřejmě, jedná se o jedinou studii a řada chudých zemí stále trpí chronickým exodem nadaných lidí. Údaje OECD ukazují, že míra migrace absolventů vysokých škol z mnoha zemí Afriky a Latinské Ameriky přesahuje 50 %.
Víme, že odliv mozků je často funkcí jistoty a bezpečnosti stejně jako ekonomických příležitostí. Tragédie odehrávající se v blízkovýchodních zemích sužovaných konflikty a nestabilitou tkví dílem v tom, že kdyby jejich nejnadanější synové a dcery mohli uplatnit své dovednosti doma, stali by se součástí řešení: hybateli míru, působícími skrze rozvoj. Tím důležitější je zkoumat, jak se některým rozvojovým zemím podařilo odliv zvrátit.
Základní ingrediencí jsou příležitosti. Talentovaní lidé přirozeně proudí do zemí, které vytvářejí prostředí pro hospodářský růst, ulehčují život podnikatelům, vábí a vítají investice a pěstují kulturu úspěchu. Schopné lákají výzvy a možnosti.
V mnoha částech Západu se příležitosti v tomto rozsahu stávají nedostatkovým zbožím. To však v rozvojovém světě neplatí – přinejmenším v zemích s chutí a odhodláním zavést solidní správu a vytrvale zvyšovat svou konkurenční schopnost.
Zadruhé, velmi záleží na kvalitě života. Ještě v minulé generaci by mnozí nadaní jedinci považovali práci mimo Západ za „krušné umístění“. Současné životní úrovně kupříkladu v SAE patří k nejvyšším na světě. Dokládáme, že úsilí o zvrácení odlivu mozků je také úsilím o vytvoření nabídky lepšího života pro občany a usedlíky. Ostatně prvořadým zájmem dobré vlády kdekoli na světě je produkovat štěstí.
Náš příběh je příběhem naděje zejména pro Střední východ, kde generace konfliktů a zoufalství vyvolávají vysoké míry emigrace. Odjakživa tvrdím, že nejlepší řešení svárů a potyček arabského světa tkví v rozvoji zdola a v ekonomických příležitostech. Teď jsme ukázali, že je možné zvrátit síly, které dříve odváděly většinu našich nadaných lidí.
Dalším pramenem naděje je skutečnost, že k tomuto obratu může dojít pozoruhodně rychle. Výzkum ukazuje, že odliv mozků může neúměrně sužovat malé země. My jsme ale dokázali, že i malé zemi jako SAE, dokonce v regionu rozštěpeném konflikty, se vyplácí vytvořit ostrov příležitostí.
Rád bych ale řekl jasně: zvrátit odliv mozků neznamená jen ucpat netěsnosti. Je potřeba proměnit bludný kruh ve spirálu pozitivního vývoje. Přilákáním nejnadanějších lidí z celého světa dokážeme vytvořit živou a pestrou společnost, která bude motorem inovací a prosperity – a ty budou dále přitahovat talenty.
Aby to fungovalo, musíme věřit v lidi. Kapitálem budoucnosti jsou lidské bytosti – jejich nápady, inovace, sny a vztahy. V tomto smyslu není „návrat mozků“ sám o sobě až takovým úspěchem, ale jde o významný ukazatel rozvoje, protože kam dnes směřují bystré hlavy, tam se zítra budou dít velké věci.
Autor: Muhammad ibn Rašíd al-Maktúm Viceprezident a premiér Spojených arabských emirátů a vládce Dubaje.
Copyright: Project Syndicate, 2014.