Nedávno jsme se tu věnovali tomu, že podle některých odhadů roste v Číně počet absolventů univerzit, pro které nejsou potřebná pracovní místa. V Číně to může být spojeno s jejími strukturálními ekonomickými výzvami, ale nejde o jev, který by byl omezený na tuto zemi. I v USA probíhají pozoruhodné změny, které mohou ukazovat na širší trendy. A to ještě před plným nástupem AI.
Ve vztahu k USA o tomto tématu před časem uvažoval ekonom Noah Smith. Poukazoval na to, že v USA roste nezaměstnanost u mladých lidí a podle některých názorů je příčinou i umělá inteligence. S tím, že se u ní zdá, že v některých oborech doplňuje a pomáhá zaměstnancům se zkušenostmi, ale je spíše konkurentem pro ty mladé bez větších zkušeností. Pan Smith se ale na tuto teorii díval spíše se skepsí i kvůli tomu, že v danou dobu bude vždy nějaká část společnosti s hrošími vyhlídkami na trhu práce. A je dobré být opatrný s nějakými unáhlenými závěry.
V případě Číny jsem tu psal o tom, že tam do nemalé míry pokračuje to, co se dá nazvat finanční a mzdová represe. Tedy pokračuje celková ekonomická politika, která podporuje korporátní sektor na úkor domácností. Ale pokud by země měla přejít na model tažený spotřebou domácností a službami, muselo by dojít minimálně k ukončení této represe. Onen přechod na nový model se tak ve větším měřítku nedaří. A na trhu práce, nebo minimálně u mladých absolventů univerzit možná překvapivě ani na úrovni zaměstnanosti nepomáhá (vládou opět masivně podporovaný) tah na nová inovační odvětví a produkty.
Situaci v USA nyní komentuje ekonom Tim Taylor, který poukazuje na nové analýzy, podle kterých v USA skutečně roste míra nezaměstnanosti mezi mladými absolventy univerzit. Alexander Cline a Bariş Kaymak z Clevelandského Fedu pak ve své studii konkrétně ukazují následující grafy s rozdílem v nezaměstnanosti mezi středoškoláky a vysokoškoláky (první obrázek ukazuje obě skupiny, druhý konkrétně onen rozdíl):
Míra nezaměstnanosti u osob se středoškolským vzděláním je tedy trvale vyšší než u osob s vysokoškolským vzděláním. Od doby po Velké recesi, konkrétněji někdy od roku 2010, se obě míry nezaměstnanosti přibližují (s výjimkou období pandemie). A v současné době je rozdíl nejnižší za posledních padesát let.
Uvedená studie také ukazuje, že absolventi vysokých škol (v mladím věku) mívali větší pravděpodobnost odchodu ze stavu nezaměstnanosti než absolventi středních škol. Ale kolem roku 2019 se tento vzorec obrátil. Od té doby jepravděpodobnost odchodu ze stavu nezaměstnanosti u nezaměstnaných mladých dospělých absolventů středních škol vyšší než u absolventů vysokých škol.
Daný člověk se přitom ze stavu nezaměstnanosti může dostat buď nalezením zaměstnání, nebo prostě tím, že si práci už nebude hledat (je pak mimo toho, čemu se říká pracovní síla). Podle zmíněné studie pak ona změna spočítá v tom, že mladí absolventi středních škol mají nyní větší šanci najít si práci. Autoři studie pak tvrdí, že poptávka po pracovní síle v americké ekonomice se posunula: dříve upřednostňovala osoby s vyšším vzděláním, ale nyní se posunula k neutrálnímu postoji ke vzdělání.
Pan Taylor k tomu dodává, že stále platí, že když si mladý dospělý s vysokoškolským vzděláním najde práci, je lépe placený, než když si ji najde mladý dospělý se středoškolským vzděláním. Dalo by se však říci, že mladí absolventi vysokých škol dříve těžili jak z nižší míry nezaměstnanosti, tak z vyšších mezd. Ale první výhoda ztrácí na síle, takže nyní je hlavní výhodou to druhé. Já bych pak dodal, že na trhu práce nejen v USA evidentně probíhají nejen cyklické, ale i významné strukturální změny. A to se asi nedá říci, že by AI již působila plnou silou.