Bitcoin, ethereum, XRP, stellar, cardano: Svět kryptoměn neexistuje zase tak dlouho, je už ale neuvěřitelně přeplněný. A centrální banky od Singapuru po Švýcarsko v této změti blockchainových rádoby substitutů oficiálních měn uvažují nad tím, zda nevydat digitální verze těch svých. Ani jedna z nich se to zatím nechystá udělat, přesto zpráva Mezinárodní banky pro vypořádání (BIS) zveřejnila příručku, jak k této záležitosti přistupovat.
A jaká odpověď? Opatrně. Předně záleží na tom, kdo bude tyto digitální měny vydané centrální bankou užívat. Stávající peníze vydávané centrálními bankami jsou k dostání ve dvou formách: bankovky a mince, které jsou dostupné všem, a rezervní a vypořádací účty dostupné elektronicky (byť ne na základě blockchainové technologie) pouze komerčním bankám, které se používají pro mezibankovní platby. Podobným způsobem by se mohly využívat i digitální měny centrálních bank. Pokud by byly určené všem, umožnily by tím pádem, aby každý mohl mít svůj účet u centrální banky.
Možné výhody digitálních měn centrálních bank
Transfer těchto měn by mohl probíhat buď přímo mezi subjekty, jako hotovost, anebo přes bankovní systém. Mohly by se držet anonymně se zachováním soukromí, anebo s označením, což by mohlo zjednodušit odhalení podezřelých transakcí. Pokud by měly přinášet úroky, ovlivnily by poptávku nejen po těchto měnách, ale i po hotovosti, bankovních depozitech a vládních dluhopisech.
Zpráva BIS zvažuje možné vlivy na platební systém, měnovou politiku a finanční stabilitu. Argumenty pro digitální měny centrálních bank s širší dostupností by mohl posílit prudký ústup hotovosti. Švédská Riksbank uvažuje pro drobné platby o „e-kroně“. Ale ve většině zemí zůstává i přes rostoucí používání karet hotovost pořád v oblibě. Pokusy s digitálními měnami pro mezibankovní platby podle zprávy „neukázaly významné přínosy“.
Široce dostupné digitální měny, které by přinášely i úroky, by mohly teoreticky utužit vazbu mezi měnovou politikou a ekonomikou. Úroková sazba propojená s klíčovou sazbou by mohla nastavit dno pro sazby na peněžních trzích. Banky by tak neměly moc možností, než přenést změny v úrocích digitální měn na vkladatele. Záporné sazby by se tak mohly snadněji implementovat, obzvláště v případě, kdy by byly staženy bankovky s vysokou nominální hodnotou. To vše jsou ale jen dohady. Drobní vkladatelé reagují na změny sazeb méně citlivě než institucionální investoři. Navíc centrální banky už disponují celou řadou nástrojů. Autoři si nejsou jistí, zda domnělé přínosy pro vytvoření digitálních měn centrálních bank stačí.
Riziko digitálního exodu
Pokud jde o finanční stabilitu, jsou autoři ještě opatrnější. V dobách napětí na trzích utíkají vkladatelé z kymácejících se bank do bezpečnějších míst - a digitální měny centrální banky by tak umožnily digitální exodus do centrálních bank. Navíc pokud by měly komerční banky soutěžit o vklady s centrální bankou, čelily by za běžných podmínek vyšším nákladům na financování. Digitální verze měn používaných mezinárodně (například dolaru), by tyto komplikace ještě zhoršily, kdyby je cizinci mohli užívat volně.
Centrální bankéři se ale mnohem více zaměřují na růst soukromých kryptoměn a varují, že se jedná o spekulační hazard. Tento týden na setkání G20 v Buenos Aires můžeme očekávat další kritiku a žádný spěch s „ražbou“ nových digitálních měn.
Zdroj: The Economist