David Ranson z Wainwright Economics vidí většinu problémů v souvislosti s cenou zlata. V létě jsme upozorňovali na jeho myšlenky ohledně alokace aktiv na základě historických pohybů ceny zlata a spreadů dluhopisů:
Zlato je nejlepším indikátorem budoucí inflace, spready korporátních dluhopisů zase poskytují obrázek o růstu (když klesají, ekonomika se zlepšuje, když se rozšiřují, dochází ke zhoršení). Následně jsou možné čtyři kombinace:
Cena zlata jde dolů, spready dolů. To je scénář růstu bez inflace, ve kterém je dobré kupovat akcie.
Cena zlata jde dolů, spready nahoru. Toto je indikace slábnoucí ekonomiky a dezinflace, je třeba kupovat vládní dluhopisy.
Cena zlata jde nahoru, spready dolů. Tato situace značí inflační růst, je třeba kupovat komodity (portfolio, kde má stejnou váhu energie, průmyslové kovy, drahé kovy, zemědělské komodity a masné komodity).
Zlato jde nahoru, spready nahoru. Zde se snižuje růst a roste inflace, nakupujte zlato.
Nyní Ranson provedl analýzu vztahu mezi zlatem a akciovým trhem. Data od roku 1824 rozdělil na 37 pětiletých období. Růst ceny zlata vnímá jako známku růstu inflace. Mohli bychom se domnívat, že díky jejich vazbě na reálnou ekonomiku si v inflačních časech akcie povedou dobře. Data to ale nepotvrzují:
Když cena zlata vzrostla během pěti let o více než 20 %, medián návratnosti akcií velkých firem byl 2,1 %.
Když cena zlata vzrostla o méně než 20 %, medián návratnosti akcií byl 44,7 %.
Když se cena zlata nezměnila, návratnost byla 52 %.
Když cena klesla o méně než 20 %, návratnost byla 68,7 %.
Když cena klesla o více než 20 %, návratnost byla 99 %.
Je tedy patrné, že čím lépe se vede zlatu, tím hůře pro akcie. To činí dnešní silný trh akcií i zlata ještě podivnější.
(Zdroj: Buttonwood's notebook)