Dnešní ekonomiky často zažívají velké fluktuace v cenách aktiv, které mají významné makroekonomické důsledky. Protože se mnohé z těchto pohybů jeví jako nezávislé na ekonomických podmínkách či fundamentu, začali jsme je nazývat bublinami. Stále však nemáme odpovědi na základní otázky: Co stojí na počátku bubliny? Proč nejsou predikovatelné? A jak ovlivňují spotřebu, investice a produkt?
Při hledání odpovědí pomůže rozdělit si aktiva ve společnosti na dvě skupiny: Produktivní aktiva, tj. kapitál, a pyramidová schémata, tj. bubliny. Kapitál je těžké vytvořit, ale užívá se k produkci. Bubliny nic neprodukují, ale jejich vyvolání nic nestojí. Samuelson a Tirole připisovali kapitálu dvojí funkci – produktivní a funkci uchovatele hodnoty. A snaha o uspokojení poptávky po uchování hodnoty vede někdy k takové akumulaci kapitálu, kdy jen jeho udržení stojí více, než kolik vyprodukuje.
Pohled do historie však tuto tezi o vzniku bublin nepodporuje. Jednak by takové bubliny nikdy nepraskly. A navíc by při nich omezením investic do nedostatečně produktivního kapitálu došlo ke zvýšení spotřeby. To je opět v protikladu se skutečným světem, kde spotřeba obvykle prochází boomem ve stejnou dobu, kdy se tvoří bublina. Bubliny nemají žádnou vnitřní hodnotu a jejich velikost tak záleží pouze na tržním očekávání jejich velikosti v budoucnu, což můžeme nazvat tržním sentimentem. Prudké změny tohoto sentimentu jsou pro vysvětlení dynamiky bublin klíčové.
Ekonomika má na počátku bublinového cyklu určité rozdělení vlastníků aktiv, která jsou předmětem bubliny. Někteří je koupili dříve, jiní tuto bublinu svými nákupy tvořili později. Celkově jde o pyramidové schéma, které ale může mít pro ekonomiku i pozitivní důsledky. Například Caballero, Krishnamurthy, Farhi a Tirole ukazují, že bubliny mohou být užitečným zdrojem likvidity. Kocherlakota tvrdí, že bubliny zvyšují hodnotu kolaterálu, Ventura zase ukazuje, že bubliny mohou snížit náklad kapitálu. Tyto teorie „racionálních bublin“ byly mimo jiné použity pro interpretaci současných globálních nerovnováh či poslední finanční krize. To, co nyní potřebujeme, je model ekonomického cyklu, který pracuje s šoky, kterými prochází zmiňovaný tržní sentiment.
Uvedené je výtahem z „Origins and macroeconomic implications of asset bubbles“ autorů Alberto Martina a Jaume Ventury.
(Zdroj: VOX)