Nejvyšší soud (NS) se musí znovu zabývat sporem o zlato zabavené a roztavené v 50. letech minulého století. Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti Národní banky Slovenska. Podle původního, nadále pravomocného rozsudku měla banka odevzdat dědicům původních majitelů v rámci mimosoudních rehabilitací téměř 11 kilogramů zlata. NS podle ústavních soudců porušil právo na spravedlivý proces, odchýlil se od svých starších postojů a nyní musí o dovolání rozhodnout znovu.
Případ má kořeny v roce 1953. Tehdejší Lidový soud v Trenčíně rozhodl o propadnutí majetku dvou sourozenců, a to včetně cenností. Kromě zlata určeného k tavbě v podobě cihel to byly také zlaté a stříbrné mince, celkem více než 300 kusů. Okresní soud v Trenčíně v roce 1991 oba odsouzence rehabilitoval. Dědicové pak požádali bývalou Státní banku československou o vydání zabavených cenností, avšak neuspěli, a tak začal vleklý soudní spor.
Soudy nejprve žalobě nevyhověly. Podle zákona o mimosoudních rehabilitacích lze vydávat jen věci, které lze individuálně a nezaměnitelně určit, což není případ mincí ani zlata určeného k tavbě. Do sporu však zasáhl Nejvyšší soud a na základě jeho intervence už justice uložila Slovenské národní bance jako nástupnické instituci povinnost vydat ekvivalentní množství drahého kovu v téže kvalitě, o jaké rodina přišla. Následovalo další kolo sporu, završené dalším rozhodnutím NS, nyní zrušeným.