Řecké banky zůstanou minimálně do středy zavřené, stejně jako burza v Aténách. Pokud budou bankovní „prázdniny“ pokračovat příliš dlouho, hrozí řeckým finančním domům krach. Klíčový proto bude postup ECB. Evropská měnová autorita včera nezvýšila objem pomoci řeckým bankám v rámci programu krizové likvidity (ELA) a limit tak zůstává beze změny na částce 89 mld. EUR. ECB navíc zpřísnila podmínky pro garance požadované od řeckých bank za úvěry z ELA.
Před bankomaty napříč celým Řeckem se tak stále tvoří fronty a začíná docházet k nestandardní situaci, eurová hotovost má vyšší cenu, než eurová bankovní depozita.
S tím, jak Řecko postupně přechází na hotovostní ekonomiku, roste „cena“ cash eur (která jsou navíc oproti nedobytným vkladům likvidní) a klesá hodnota vkladů v zavřených bankách. Rostoucí část řeckých obchodníků navíc nechce platby kartou vůbec přijímat, protože se následně nemůže ke svým penězům dostat. Limit pro výběr z bankomatu 60 EUR/den se v praxi snížil na 50 euro denně, protože v bankomatech začaly docházet dvacetieurové bankovky.
Jednu z hlavních funkcí peněz, uchovatele hodnoty, v této situaci plní především hotovost, a proto jsou bankovky a mince silně preferovány před elektronickými penězi. V krajním případě se může stát, že budou vklady v bankách směňovány za hotovost s diskontem, který by kompenzoval jejich nelikviditu a sníženou schopnost uchovávat hodnotu. Navíc držení depozit je spojeno s mnohem větším rizikem, neboť bankovní vklady mohou jedním politickým rozhodnutím výrazně ztratit na ceně, například při přechodu na drachmu.
Na řeckém příkladu tak nyní pozorujeme obdobu tzv. Greshamova zákona, kdy špatné peníze (s nižším obsahem vzácného kovu) vytlačují z oběhu ty dobré, které obyvatelstvo tezauruje a k běžným transakcím používá šizené mince. Když na trůn přišel nový vladař, vyhlásil tzv. renovatio monetae (obnovování mincí), což v praxi znamenalo přeražení podobizny starého krále na aktuálního vladaře (v řeckém případě by to byl přechod na drachmu). Pří této příležitosti se často šidilo a snižoval se obsah zlata některých mincí, čímž vznikaly tzv. špatné peníze (dnes v Řecku vklady v bankách). Těmi pak obyvatelé platili a naopak mince neošizené uchovávali, protože věděli, že jsou cennější (existoval fixní kurz mezi oběma druhy peněz).
Jestliže se řecká krize rychle nevyřeší, zůstanou Řekům už jen „špatné“ peníze, totiž nové drachmy.