Když se na letecké základně Tanagra severozápadně od Atén rozezní poplach, netrvá déle než pět minut, než se stíhací letoun Rafale vydá na cestu přes Egejské moře k turecké hranici.
Řecko se svým bývalým imperiálním sousedem dlouhodobě soupeří o svrchovaná práva ve vodách rozdělených ostrovy. Přestože jsou spojenci v NATO, jejich síly se v roce 1996 neslavně přiblížily ke střetu a napětí se znovu vystupňovalo před pěti lety.
Zatímco Evropa řeší, jak zvýšit vojenské výdaje tváří v tvář ruské hrozbě, Řecko nyní nabízí několik cenných lekcí o tom, co obnáší život s protivníkem v sousedství. Desetimilionová země sice udržuje silné ozbrojené síly bez ohledu na náklady, ale snaží se rozvíjet domácí obranný průmysl.
Řecko trvale překračovalo výdajový cíl NATO ve výši 2 % hrubého domácího produktu, a to i v době vrcholící krize státního dluhu, která srazila ekonomiku na kolena. V roce 2015, kdy Řecko bojovalo se svými věřiteli o ochromující úsporná opatření, která měla napravit jeho finanční situaci, stále překonávalo výdaje Německa, Francie a Spojeného království v poměru k HDP.
Na rozdíl od jiných částí Evropy je v myslích Řeků zakořeněna silná armáda. Země patří mezi menšinu zemí Evropské unie s povinnou vojenskou službou a výdaje na národní bezpečnost jsou tradičně politikou, kterou podporují vlády všech stran.
„Řecká obranná struktura je postavena především na odstrašení Turecka,“ řekl Ino Afentouli, výkonný ředitel Institutu mezinárodních vztahů v Aténách a bývalý úředník NATO. „Žádná jiná priorita neexistuje.“
Jako vždy jde o geografické a historické faktory. Tím, jak pobaltské státy patří k nejostřejším vůči Rusku od jeho první invaze na Ukrajinu v roce 2014, vedla analogie k ostražitosti. Řecko bylo po čtyři staletí součástí Osmanské říše a jeho severní oblasti zůstaly pod tureckou kontrolou až do doby těsně před první světovou válkou.
Události v Turecku hrají v řeckých médiích širokou roli. Tento týden to bylo uvěznění politického rivala prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, zrovna když Řecko 25. března oslavilo Den nezávislosti obvyklou vojenskou přehlídkou, na níž se představila obrněná vozidla, stíhačky a speciální jednotky země.
„Poloha Řecka je z geopolitického hlediska velmi specifická a představuje mnoho bezpečnostních výzev,“ řekl Spyros Blavoukos, profesor na Athénské univerzitě ekonomie a obchodu a výzkumný pracovník think tanku ELIAMEP. Geografické podmínky znamenají, že se země „nachází v neustálém procesu připravenosti, pokud jde o výdaje na obranu a programy vojenského vybavení“.
Středomořská země sice nakupuje veškerý 'hardware', ale na rozdíl od Turecka ho sama vyrábí jen velmi málo. Většina výdajů země jde na vojenský personál a nákup zbraní ze zahraničí, zatímco na výzkum a vývoj se vynakládá jen velmi málo.
To je podle Afentouliho promarněná příležitost, kterou by Evropa neměla opakovat, protože země reagují na rostoucí nejistotu ohledně role USA v bezpečnosti Evropy za vlády prezidenta Donalda Trumpa.
„Pokud máte desetiletou obrannou strategii, měli byste budovat národní průmysl na základě toho, co máte a co budete potřebovat do budoucna,“ řekla. „Mohli byste mít ekosystém, který podpoří růst domácích společností,“ dodala. „Nemluvíme o těžkých zbraních nebo letadlech, ale třeba o náhradních dílech nebo obranném softwaru.“
Vláda premiéra Kyriakose Mitsotakise má začátkem příštího měsíce představit svou další obrannou strategii. Zaměří se na větší zapojení řeckého obranného průmyslu a na zapojení místních začínajících podniků, uvedl vládní úředník.
Vlády v celé Evropě nyní musí zajistit, aby voliči souhlasili s vyššími výdaji na obranu, protože peníze se přesouvají odjinud. Sociální výdaje by se mohly snížit, daně by se mohly zvýšit.
Tlak na rozšíření bezpečnostních kapacit v rámci plánu EU nazvaného ReArm Europe by mohl podpořit i Řecko.
Země má dvě hlavní obranné společnosti: Hellenic Defence Systems, která vyrábí různé druhy munice, a Hellenic Aerospace Industry, která podporuje stíhačky a vyrábí díly pro letadla včetně F-16.
Společnost Hellenic Aerospace Industry, která sídlí v Tanagře vedle letecké základny, vyrábí vlastní bezpilotní letouny a také systém proti bezpilotním letounům, jehož první verze byla nasazena na řeckých válečných lodích, které se účastnily nedávné námořní operace EU Aspides v Rudém moři.
„Moderní války prokázaly, že existence domácího obranného průmyslu je nezbytným předpokladem pro to, abychom měli dlouhodobě důvěryhodné ozbrojené síly,“ řekl Alexandros Diakopoulos, předseda představenstva a generální ředitel společnosti. „Musíte být schopni některé systémy vybudovat samostatně, abyste je mohli podporovat, aniž byste je museli přebírat ze zahraničí.“
Řecko vstoupilo do NATO v roce 1952 spolu se svým mnohem větším sousedem Tureckem, když se aliance snažila posílit jihovýchodní křídlo Evropy v prvních letech studené války. Přivedlo to dva staré nepřátele do jednoho tábora, ale zároveň to Řecko pevněji spojilo se Západem. Řecko vstoupilo do EU v roce 1981, pět let před Španělskem.
V posledních pěti letech Řecko nakoupilo od Francie stíhačky Rafale a fregaty a objednalo si také až 40 letounů F-35 z USA. Přišly s bezpečnostní podporou větších zemí.
Řecko a Francie podepsaly v roce 2021 obranný pakt. USA mají mezitím námořní základnu na ostrově Kréta a využívají přístav Alexandroupolis v severovýchodním cípu Řecka pro mnohonárodní cvičení a vojenské přesuny.
Podle Blavoukose z aténské univerzity jsou výdaje na obranu politickým nástrojem. Zajišťují „určitý druh politické ochrany nebo určitý druh zvláštních vztahů se třetími zeměmi, velmocemi, které mají specifické zájmy a role v širším geopolitickém regionu jihovýchodního Středomoří,“ řekl.
Rozsah výdajů Řecka v poměru k jeho HDP je totiž srovnatelný pouze s výdaji USA nebo zemí EU, které se nacházejí přímo v ruském orbitu, jako je Polsko nebo pobaltské státy.
Řecký důraz na zachování odstrašující síly je patrný i na vojenském personálu. V ozbrojených silách je zaměstnáno něco málo přes 1 % obyvatelstva, zatímco v Turecku je to 0,6 %, v USA 0,4 % a v Německu 0,2 %.
Dokonce i v krizových letech pocházely veškeré úspory ze snižování nákladů na provoz, uvedl Dimitris Liakos, bývalý náměstek ministra a člen týmu, který vyjednával o třetím záchranném programu Řecka s eurozónou. „Nikdy se nediskutovalo o omezení programů obranných dodávek,“ řekl. „Jedinečnost Řecka byla uznána.“
Zdroj: Bloomberg