„Komunismus by fungoval, pokud by se o něj Sovětský svaz skutečně pokusil.“ Tento argument jsem slyšel už mnohokrát, a to zejména ze strany mých krajně levicových přátel. Marxističtí ekonomové jako Richard Wolff a Stephen Resnick o tom dokonce napsali celou knihu. Pádným protiargumentem pro ně není ani kolaps Venezuely, která pod vedením Huga Cháveze a jeho následovníků skončila ještě hůře než SSSR.
Jakákoliv politická ideologie má své krajní příznivce, kteří se drží svého názoru, ať se děje cokoliv. Tvrdí, že kdyby jejich ideologie byla uplatněna v čisté formě, dostavil by se úspěch. Neúspěch je tak podle nich odrazem toho, že nedošlo k řádné aplikaci dané ideologie. Plně to platí i o zmíněném komunismu a jeho zastáncích i přes jeho obrovské fiasko, kterého jsme byli ve dvacátém století svědky.
Ekonomické modely počítají s tím, že se lidé chovají racionálně a své postoje a názory mění podle toho, jaké informace se k nim dostávají. Realita je ale často jiná a týká se to i vědy. Jeden nedávno zveřejněný výzkum například tvrdí, že produktivita vědců stoupá ve chvíli, kdy zemřou staří a respektovaní vědci. Ne nadarmo se říká, že „vědecký pokrok závisí na počtu pohřbů“.
V USA je nyní ideologická krátkozrakost testována v oblasti víry ve volný trh. Neoliberalismus je pod stále větším tlakem a Bernie Sanders během své kampaně získal překvapivě velkou podporu ze strany mladých lidí. Ekonomové se také stále více zaměřují na rozdíly v příjmech a prosazují aktivní roli vlády. Stále více kritizují chování finančních trhů, které se zaměřují na krátkodobé zisky a pohyby cen. I pravicově uvažující ekonomové hovoří o tom, že republikáni by měli konečně opustit Reaganovu ekonomickou politiku a její mix snižování daní a deregulace.
Volný trh nás určitě nedovedl ke kolapsu přirovnatelnému k pádu komunismu. To, že není tak špatný jako komunismus, ovšem neznamená, že je ideální. Zastánci laissez-faire budou ale určitě tvrdit, že „kdybychom vytvořili skutečně svobodný trh, současné problémy by se nám vyhnuly“. Můj kamarád ekonom Russ Roberts například tvrdí, že namísto neustálých hovorů o svobodném trhu bychom jej měli konečně vyzkoušet.
Já sám zastávám silnější roli vlády a s podobným tvrzením o „skutečně svobodném trhu“ se setkávám často. V podstatě říká, že naším problémem není příliš mnoho laissez-faire ideologie, ale příliš málo. A kdo ví, třeba je to pravda. Je možné, že americký systém zdravotní péče, který s mnohem vyššími náklady poskytuje podobné služby jako státní systémy v jiných zemích, by na tom byl na čistě tržní bázi lépe. Možná, že úplná deregulace, privatizace všech škol a masivní snížení daní by prudce zvedlo produktivitu v celé ekonomice. Jenže to pravděpodobně nikdy nezjistíme, protože veřejnost na ideologii zase tak nedá. A nyní se podobně jako finanční trhy pohybuje k nové rovnováze.
Většinu lidí nepředstavují křižáci nějaké ideologie. Lidé chtějí mít pracovní místo, svou rodinu a nevěnovat moc času politice. Jestliže komunismus nebo neoliberalismus není schopen toto nabídnout, veřejnost se rychle vydá jiným směrem. Podle mého názoru tak nemají moc velkou šanci nápady, které vyžadují „čistou implementaci“. Pokud má být nějaká ideologie úspěšná, musí stačit i její mírná dávka. Očekávám tak, že americká veřejnost začne hledat alternativu k neoliberalismu Reagana, Clintona a Bushe. Sandersův socialismus je jednou možností, další je takzvaný „nový industrialismus“. Změna je pravděpodobně nevyhnutelná.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg