Není tomu tak dávno, co se američtí finanční novináři předháněli v oslavných článcích na společnosti, které se rozhodly vykazovat zaměstnanecké opce na nákup akcií jako nákladovou položku. Jde o jistě chvályhodný a „průlomový“ krok, který vede ke zprůhlednění firemních finančních výkazů. Nebylo tomu tak ale vždy a posuneme-li se po časové ose jen několik let zpátky, uvidíme, jak nákladným experimentem mohly zaměstnanecké opce také být.
Jsme v roce 1998. Za zdroj informací nám slouží kniha autorky Maggie Mahar s názvem „Bull! A history of the boom, 1982-1999“. Toho roku si CEO firmy Dell Computer Michael Dell odnesl domů 12 800 000 zaměstnaneckých opcí – nádavkem k jeho ročnímu platu a bonusu ve výši 3,5 milionu dolarů. Těchto 12,8 milionu opcí bylo plných 21 % celkového počtu zaměstnaneckých opcí, rozdaných v roce 1998. Ve snaze pokrýt tyto opce, oznámila firma v roce 1997 rozšíření svého programu odkupu vlastních akcií (navzdory faktu, že se obchodovaly na 40-násobku očekávaných zisků roku 1997). V roce 1998 ji odkup 149 milionů akcií stál 1,5 miliardy dolarů.
Teoreticky vzato, firmy by měly dávat svým zaměstnancům opce zejména za účelem posílení jejich loajality a udržení nejlepších pracovníků. Kdo by ale asi přeplatil Michaela Della? – Gateway? Navíc, Michael Dell si s loajalitou velkou hlavu nedělal. Zatímco jedním koncem dostával přehršel opcí, druhým koncem prodával akcie vlastní společnosti (jenom za rok 1998 to bylo 8 milionů kusů).
Co se ale nestalo. Firma Dell Computer – vědomá si nákladů spojených se zpětným nákupem akcií – začala spekulovat se svými akciemi. Ve snaze snížit celkové náklady na odkup, začala nakupovat call opce na akcie Dell Computer – pokud by akcie pokračovala v růstu, cena nákupu v budoucnu by byla mnohem nižší než očekávaná budoucí tržní cena. „Jak ale za call opce zaplatíme ?“ – zeptaly se chytré mozky ve firmě. Velmi jednoduše, prodáme put opce na akcie Dell Computer. Bude-li cena akcie růst jako doposud, put opce vyprší jako bezcenná a my shrábneme prémii. I začal Dell Computer prodávat put opce. Nějakou chvíli tato strategie opravdu fungovala a v jednom čtvrtletí firma vydělala více spekulacemi na opcích než prodejem PC.
Jakmile ale začala cena akcie klesat, celý „domeček z karet“ se sesypal. Ve fiskálním roce končícím 1. únorem 2001 firma v průměru zaplatila více jak 43 dolarů za akcii (při celkovém odkupu 68 milionů kusů). Na volném trhu bylo akcie přitom možno koupit za pouhých 25 dolarů. Zde však problémy neskončily – podle údajů magazínu Barron’s firma musí kvůli svým opčním závazkům do letoška nakoupit více jak 51 milionů akcií v ceně okolo 45 dolarů za akcii. Pokud by cena akcie poklesla pod osm dolarů, Dell Computer by musel navíc uspokojit všechny vlastníky put opcí – tato účtenka by se vyšplhala na 2,3 miliardy dolarů.
Investoři do akcií Dell Computer asi v té době netušili, že nekupují počítačovou firmu ale hedge-fond. Ještě že je tato „doba temna“ za námi – i když, zkuste se podívat na výsledky General Electric. Větší část zisků je generována finančními operacemi...
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Maggie Mahar - „Bull ! A history of the boom, 1982-1999“. Harper Business, 2003