Krugman: Pokud euro není životaschopné bez vysoce flexibilních nominálních mezd, pak prostě není životaschopné

Nejvíce překvapující a zároveň frustrující na celé debatě o euru je fakt, že téměř všichni se vyhýbají jádru problému. S jednotnou měnou je na šoky v ekonomice nutné reagovat změnou relativní výše mezd. A protože země na periferii přešly z boomu do recese, jejich mzdy musí poklesnout. V tuto chvíli musí mzdy v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Lotyšsku, Estonsku a dalších zemích na okraji Evropy klesnout relativně ke mzdám v Německu o 20 – 30 %. Rád bych to zopakoval – mzdy v zemích na okraji Evropy musí relativně ke mzdám v Německu klesnout o 20 – 30 %.

Nikdo ale není ochoten to otevřeně říci. A jak těžké bude toho dosáhnout? Podívejme se na Lotyšsko, které přijalo neuvěřitelně přísná úsporná opatření. Nezaměstnanost vzrostla z předkrizových 6 % na současných 23 %. A mzdy skutečně klesají. Ale i zde ve srovnání s vrcholem klesly o pouhých 5,4 %. Takže bude potřeba léta trpět na to, aby byla znovu získána konkurenceschopnost.

Oficiálně se nyní hovoří o tom, že uvedené jen ukazuje na potřebu flexibilnějšího trhu práce. Ale o nutnosti flexibilního trhu práce jsme všichni hovořili již v roce 1990. Pokud euro není životaschopné bez vysoce flexibilních nominálních mezd, pak prostě není životaschopné.

Autorem článku je Paul Krugman.

(Zdroj: New York Times)