V posledním desetiletí se počet nových uživatelů internetu ztrojnásobil. Třebaže je však velká většina světové populace i nadále offline, tempo expanze v nedávných letech prudce kleslo. Dochází snad internetové revoluci dech?
V letech 2005 až 2008 se počet uživatelů internetu zvyšoval ročním kumulovaným tempem 15,1%, takže celkový počet osob připojených k síti dosáhl zhruba 2,7 miliardy. Podle nové zprávy společnosti McKinsey Global Institute však v letech 2010-2013 tempo růstu kleslo na 10,4%. Vzhledem k enormnímu ekonomickému přínosu konektivity by mělo mít nalezení cest, jak poskytnout přístup k internetu také zbývajícím čtyřem miliardám lidí na zeměkouli, vysokou prioritu.
To se samozřejmě lehko řekne. Přibližně tři čtvrtiny nepřipojených osob – celkem 3,4 miliardy lidí – žijí v pouhých dvaceti zemích. V roce 2012 jich zhruba 64% bydlelo ve venkovských oblastech, oproti pouhým 24% uživatelů internetu, přičemž asi polovina jich žije pod hranicí chudoby dané země a pod úrovní středního příjmu. Přibližně 18% z nich jsou lidé starší 54 let, oproti přibližně 7% internetové populace, a zhruba 28% jich je negramotných, zatímco u uživatelů internetu se míra gramotnosti blíží 100%. A konečně ženy tvoří 52% nepřipojené a pouze 42% připojené populace.
Tyto skupiny narážejí na obzvláště vysoké bariéry internetové konektivity, počínaje nedostatečnou infrastrukturou, včetně špatného pokrytí území mobilním internetem nebo špatného přístupu k síti, a nespolehlivými dodávkami energie. Odhadem 1,1-2,8 miliardy lidí se nemůže připojit k internetu prostřednictvím mobilní sítě, protože jejich území nemá dostatečné pokrytí.
Budoucnost vs peníze
Další bariéru představuje cenová dostupnost. Pro řadu lidí s nízkými příjmy je přístup k internetu jednoduše příliš drahý. Vedle potřeby řešit nedostatečnou konkurenci, neodpovídající regulaci a vysoké daně ze zařízení využívajících internet a z plánů služeb je zde také zásadní překážka v podobě zajištění cenově efektivního přístupu k internetu pro nejodlehlejší regiony. V deseti zemích, zejména v Africe a asijsko-pacifickém regionu, jsou ceny za pevný vysokorychlostní internet vyšší než HDP na obyvatele.
Třetí významnou brzdu zavádění internetu představuje způsobilost uživatelů. Vysoká míra negramotnosti mezi lidmi, kteří zůstávají offline, často neznamená jen neschopnost číst a psát, ale i neschopnost používat digitální technologie. Odhadem 43% nepřipojených Indů je negramotných.
Bez technologických řešení, jako jsou uživatelská rozhraní využívající převod textu na řeč a rozpoznávání hlasu, budou mít lidé, kteří si neosvojili základní dovednosti pro práci s jazykem, velké potíže porozumět internetovému obsahu. Omezující může být také absence relevantního obsahu v místním jazyce.
Situaci dále zhoršuje nesprávné vnímání internetu – například že je to bezpečnostní riziko nebo že je internet výhradně pro bohaté –, kvůli němuž se ho mnoho lidí stále zdráhá používat, přestože už mají k dispozici cenově dostupný přístup. V mnoha rozvíjejících se ekonomikách prohlubuje odpor k podnikání na internetu absence důvěry v systém.
Poslední překážkou v zavádění internetu je nedostatek pobídek. Jak ukazuje výzkum vysokorychlostního internetu, který Oxfordský internetový institut provedl ve východní Africe, mnoho chudých lidí ve venkovských oblastech možná ví o internetu málo nebo vůbec nic, případně jim ho možná nikdo nenabídl. Vzhledem k tomu, že šití obsahu na míru těmto potenciálním zákazníkům je drahé, nebudou to poskytovatelé internetových služeb dělat bez jasných pobídek, jako jsou vládní podpora nebo vysoké ziskové marže. Zadavatelé inzerce nemají o proniknutí na tyto trhy zájem.
Společnost McKinsey vyvinula nový Index internetových bariér, který hodnotí 25 rozvinutých a rozvojových států podle jejich výkonu tváří v tvář zmíněným překážkám. Na prvních pěti místech žebříčku se umístily Spojené státy, Německo, Jihokorejská republika, Japonsko a Španělsko. Posledních pět příček obsadily Nigérie, Pákistán, Bangladéš, Tanzanie a Etiopie.
Téměř polovina světové nepřipojené populace žije v deseti zemích, které narážejí na značné problémy při překonávání všech čtyř bariér. V posledních pěti zemích podle indexu McKinsey činila průměrná míra penetrace internetu v roce 2013 pouhých 15%. Populace bez internetu byla převážně mladá, žila na venkově a vykazovala nízkou míru gramotnosti.
Pětice dalších zemí – Egypt, Indie, Indonésie, Filipíny a Thajsko – naráží v celém spektru na střední až vysoké bariéry, zejména pokud jde o infrastrukturu a pobídky. Celkový počet obyvatel bez internetu přesahuje v těchto zemích 1,4 miliardy a průměrná penetrace internetu zde v roce 2013 dosahovala 19%. Dalších 1,1 miliardy lidí žije v zemích, kde převládá jediná bariéra – zejména nedostatek povědomí o internetu, slabá kupní síla nebo nízká úroveň digitální gramotnosti.
Identifikace konkrétních bariér existujících v určité zemi nebo regionu umožňuje vývoj efektivních řešení – mimo jiné proto, že některé bariéry, například povědomí, se překonávají daleko levněji než jiné, například infrastruktura. A právě to je smyslem Indexu internetových bariér. Tím, že mapuje hlavní sociální, politické a ekonomické překážky zavádění internetu, může přispět k tomu, aby snaha vlád a poskytovatelů sítí a služeb byla co nejlépe cílená a co nejefektivnější.
Nutnost překonávat nesnadné překážky dalšího rozšiřování internetu je zřejmá. Jejich zdoláním by vznikl obrovský potenciál hospodářského růstu. Mnohé vlády si to do jisté míry uvědomily a stanovily si ambiciózní cíle pokrytí země mobilním internetem, vybudování infrastruktury pro vysokorychlostní internet a zajištění veřejného přístupu k wi-fi. Investice do infrastruktury však nestačí. Pouze rozsáhlé, cílené a na míru šité strategie podpořené silným odhodláním politiků mohou zajistit internet další miliardě lidí.
Autoři: James Manyika je ředitelem společností McKinsey a McKinsey Global Institute. Helen Margettsová je ředitelkou Oxfordského internetového institutu.
Copyright: Project Syndicate, 2015.
www.project-syndicate.org