Řecký premiér Alexis Tsipras je zahnán do kouta. Svědčí o tom včerejší rozhodnutí nechat o budoucnosti země hlasovat v referendu řecký lid. Ten tak 5. července zamíří k urnám a rozhodne, zda jižanská země přistoupí na finální návrh mezinárodních věřitelů, jehož schválením je podmíněno uvolnění další úvěrové pomoci zdecimované státní kase.
Tsipras tak v boji na dvou frontách (na straně jedné neúprosní věřitelé, na straně druhé zatvrzelé levicové křídlo vládnoucí Syrizy) učinil poslední zoufalý krok. Pro mnohé je odrazem vypočítavého zbabělství. Samotný premiér totiž rozhodnutím dává ruce pryč od rozhodnutí, z něhož vždy vyjde jako poražený. Přistoupení na věřitelské podmínky totiž povede k utahování řeckých fiskálních opasků, s nímž se občané-voliči jen stěží smíří. Státní bankrot pak k vystoupení z eurozóny, naprostému kolapsu ekonomického systému a drastickým následkům, které nikdo vlastně ani nejspíš není schopný vyčíslit. „Elegantní“ řešení se přímo nabízí, nechat občany zpečetit svůj vlastní osud (vláda se netají záměrem v rámci kampaně nabádat lidi k odmítnutí požadavků věřitelů) a nechat odpovědnost z následků na jejich triku s vysvětlením – „vždyť jste se vlastně rozhodli sami“.
Je pravdou, že demokracie zakládá právo a svým způsobem také závazek každého občana, rozhodovat dle svého nejlepšího vědomí. Zastánci Tsiprasova kroku tak mohou namítnout, že přece racionální a demokratický člověk musí být připraven na možné výsledky svého jednání. Právě z toho důvodu přece mají referenda svůj pevně daný smysl v demokratické společnosti. Avšak nenechme se zmýlit, referenda sice slouží jako nástroj té nejpřímější demokracie, jejich působnost by přesto měla zodpovídat otázky širšího a výrazně méně technického rázu. Jinými slovy by se neměla zabývat věcmi jen stěží srozumitelnými.
A právě takový je návrh řešení řecké krize – nesrozumitelný. Nikoliv pro fundovaného ekonoma, pro běžného občana však zcela dozajista. Referendum totiž sice pokládá jednoduchou otázku, k jejímuž zodpovězení stačí prosté ano/ne, nicméně podkladový materiál sloužící pro rozhodnutí zdaleka tak snadným soustem není. Hlasování totiž probíhá ohledně souhlasu s návrhem, který byl ustanoven na jednání s věřitelskou trojkou (EK, ECB, MMF) konaném 25. června. Návrh jako takový vycházel ze dvou dokumentů: i) Reforms for the Completion of the Current Program and Beyond a ii) Preliminary Debt Sustainability Analysis. První dokument se zaobírá otázkou parametrických nástrojů na řešení otázky státního rozpočtu či body k reformě mezd. Ve druhém se diskutují výhody použití jednotlivých metod měření řeckého dluhového břemena. Ruku na srdce, existuje vůbec nestudovaný ekonom, který se k četbě obdobných elaborátů může dobrovolně přihlásit?
I proto na řadu přichází ona slavná racionální ignorance. Voliči se tak uchýlí k využití minima informací, aby neplýtvali čas na čtení „zbytečných“ dokumentů. Pochopitelně lze namítnout, že přece jakékoliv referendum takovou hrozbu skýtá. A ano, je to pravda. Nicméně, položme si otázku – na kolik je fér, aby vládnoucí strana, kterou demokraticky zvolilo obyvatelstvo, otevřeně a zcela nepokrytě vyzývala občany u referendové otázky k zaškrtnutí kolonky „Ne“? Přece pokud cítí silný mandát daný demokratickou volbou a má ústavní právo v otázce přijetí věřitelských návrhů rozhodnout, neexistuje jediný důvod, aby rozhodnutí s nejlepším vědomím neučinila. Takto pouze sází na lidskou racionální ignoranci a nástroje své propagandy. Možná v souladu s demokratickým systémem, nikoliv však s kodexem morálním – jedná tedy vypočítavě a zbaběle.