Na konci minulého roku jsme si na těchto stránkách mohli přečíst úvahu o tom, proč ekonomický systém v ságách Hvězdných válek z nejednoho pohledu nedává velký smysl. Ta největší nesrovnalost ale podle mne ve Víkendáři: Pochybná ekonomika Hvězdných válek zmíněna nebyla: Vše se tam točí kolem autoritářských systémů a zároveň vyspělých technologií. Jenže tyto dvě věci se, mírně řečeno, nerýmují. Pokud by to bylo relevantní jen pro filmová díla, mohli bychom se nad tímto rozporem jen pousmát. Jenže ono není.
Studií poukazujících na pozitivní vztah mezi inovacemi, ekonomickým rozvojem a blahobytem na straně jedné a demokracií na straně druhé, je celá řada. Navíc jde o vztah značně intuitivní, kterému bychom zejména my s naší totalitní minulostí měli dobře rozumět: Objevy, vynálezy, zlepšováky a další technologické skoky vpřed budou asi kvést zejména tam, kde celkové prostředí neutlačuje našeho ducha. Pokud by mi čtenář namítl, že i za „socialismu“ vznikaly pozoruhodné inovace, pak bych mu namítl, že to není díky těmto systémům, ale jim navzdory. Tvořivý lidský duch je prostě někdy natolik nezlomný, že jej neudusí ani široce rozšířená dusivá oprese.
K dnešní úvaze o vazbě mezi tvůrčím duchem a svobodou mě inspirovala hodně kreativní a ještě čerstvá studie „Creativity and freedom“, jejímiž autory jsou Michel Serafinelli a Guido Tabellini. Ti se vydali na datový výlet do dávné historie. Snažili se zjistit, zda existoval nějaký pozorovatelný vztah mezi tím, kolik v dané evropské lokalitě žilo a pracovalo mimořádně kreativních lidí, a jak moc byla tato lokalita svobodomyslná, neutlačující. Na tuto myšlenku přivedl vědce prostý fakt: Kreativita se v historii nejednou koncentrovala do určitého místa a do určitého relativně dobře definovaného období. Příkladem může být Florencie patnáctého století, či Vídeň a Paříž století devatenáctého. Výsledkem bádání jsou mimo jiné následující dvě mapy. První z nich ukazuje místa působení mimořádných kreativců patnáctého století (velikost bodu ukazuje velikost populace daného města):
Druhá mapa ukazuje to samé, jen pro století devatenácté. Z obou je zřejmé, že výjimeční a známí kreativci nebyli ani náhodou rozprostřeni rovnoměrně, naopak měli tendenci rodit se a tvořit v určitých oblastech, které ale nutně nemusely korespondovat s městy a regiony s nejvyšším počtem obyvatel (v devatenáctém století jsme k jejich celkovému počtu už skromně přispěli i my):
Autoři studie zmiňují tři vzájemně propojené základní mechanismy, díky kterým mohlo a může docházet k popsanému jevu: Větší svoboda a otevřenost může působit na danou společnost tak, že je otevřenější vůči inovacím a novým myšlenkám. Taková společnost a instituce také mohou více přát umění, což obratem zvyšuje prestiž daného města a jeho celkovou otevřenost vůči novým věcem. A svobodnější města byla sama o sobě lákavější pro kreativní jedince, kteří jinde čelili perzekuci, cenzuře a dalším formám útlaku. Ti se pak stali vzory pro mladé lidi, pro které bylo následně jednodušší jít cestou inovátorů a kreativců. Tyto faktory se samozřejmě navzájem doplňují a ať již je jejich relativní síla jakákoliv, studie dochází k jasnému závěru: Historické důkazy silně podporují tezi, že otevřené a demokratické instituce přináší inovace a kreativitu.
Opět se nám tak potvrzuje, že zatímco většinou vnímáme hodnotu věcí tvrdých, největší dlouhodobý přínos mají většinou věci měkké. Hvězdné války, respektive jejich ekonomika, pak skutečně moc velký smysl nedávají, mnohem lépe je na tom Star Trek. Naše reálné autoritářské a poloatoritářské režimy to mají trochu jednodušší v tom, že mají odkud kopírovat a také tak s oblibou činí.