Skupina OPEC+, která sdružuje Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) a její spojence v čele s Ruskem, se šest měsíců po začátku konfliktu s Íránem ocitá v nezvyklé situaci - ztrácí schopnost ovlivňovat trh, který kdysi sama pomáhala utvářet. Válka, která uzavřela významnou trasu pro vývoz ropy z Blízkého východu a poškodila energetickou infrastrukturu v několika zemích OPEC, oslabila tržní podíl skupiny a tím i její schopnost ovlivňovat ceny. Její prohlášení a politická rozhodnutí tak už trh s ropou téměř neovlivňují, uvedla dnes agentura Reuters.
Místo toho se jedním z dominantních témat letošního roku stal pokles dovozu ropy do Číny. Ten pomáhá vyvažovat trh v době, kdy válka způsobila podle analytiků dosud největší narušení dodávek ropy.
Skupina OPEC+ se v červenci podle výpočtů agentury Reuters založených na údajích Mezinárodní agentury pro energii (IEA) podílela na celosvětové produkci zhruba 40 procenty. To je pokles z více než 48 procent před únorovým útokem Spojených států a Izraele na Írán, i když zhruba čtyřmi až pěti procentními body se na tomto poklesu podílelo květnové vystoupení Spojených arabských emirátů z OPEC. Hlavní členové OPEC+, což je sedm zemí včetně Saúdské Arábie a Ruska, se v červenci podíleli na světové těžbě pouze asi 25 procenty.
Válka omezila schopnost OPEC+ rychle zvyšovat nebo snižovat dodávky ropy, protože konflikt prakticky uzavřel Hormuzský průliv, což je klíčová trasa při vývozu ropy ze Saúdské Arábie, největšího producenta OPEC. Situace nepříznivě ovlivnila i další členy skupiny, jako je Irák nebo Kuvajt.
OPEC vznikl v roce 1960. Rozšířená skupina OPEC+ existuje od roku 2016, kdy se k organizaci připojilo Rusko a další producenti s cílem společně reagovat na klesající podíl OPEC na světové těžbě ropy.
Podíl OPEC na celosvětové těžbě dosáhl vrcholu kolem 50 procent v době ropných krizí v 70. letech. Do poloviny 80. let ale klesl přibližně na 30 procent, protože výrazně vzrostla těžba v Severním moři, na Aljašce a na Sibiři.
Výpadky dodávek v době války nejsou pro OPEC ničím novým. Skupina se s nimi potýkala například v Kuvajtu v době války v Perském zálivu v letech 1990 až 1991 nebo v Iráku po invazi vedené Spojenými státy v roce 2003. Neobvyklý je teď ale rozsah, kdy je současně omezena těžba a vývoz několika producentů. Skupina tak má menší možnost nahradit výpadky dodávek z jedné země zvýšením těžby jinde.
Hlavní členové OPEC+ od března oznámili šest zvýšení těžby ropy. Kvůli blokádě Hormuzského průlivu ale většina těchto rozhodnutí zůstala pouze na papíře a na ceny ropy měla jen malý vliv. Výjimkou byl červenec, kdy krátké příměří mezi USA a Íránem vyvolalo naději, že se Hormuzský průliv znovu otevře. Před válkou se trhy zabývaly otázkou, kolik ropy se OPEC+ rozhodne vytěžit. Nyní se pozornost soustředí na to, kolik ropy je skupina schopna vyprodukovat a vyvézt.
Jedním z hlavních faktorů, které letos ovlivňují ceny ropy, je výrazný pokles čínského dovozu. Čína od začátku války nakoupila zhruba o 400 milionů barelů ropy méně než ve stejném období loni. Za poklesem stojí zákaz vývozu pohonných hmot, nižší výkon čínských rafinerií a rostoucí využívání elektromobilů.
Vývoj zároveň ukazuje na rostoucí význam Číny při vyvažování světového trhu s ropou. Tuto úlohu dosud plnila především skupina OPEC+, která mohla podle potřeby zvyšovat nebo snižovat těžbu a tím ovlivňovat nabídku. Slabší poptávka z Číny tak letos pomohla u ropy stanovit cenový strop.