S tím, jak se množí úvahy o dopadu umělé inteligence na pracovní trh, se objevují i různé analýzy toho, co nové technologie přinesly v minulosti. S jednou takovou přišel i ekonom Tim Taylor. Začíná s následujícím: „Zdá se mi, že máme tendenci se domnívat, že většina předchozích vynálezů měla celkově pozitivní přínosy pro celou společnost. Ale zároveň se můžeme obávat, že všechny budoucí vynálezy budou mít místo toho celkové negativní přínosy.“ Ekonom následně pokračuje pohledem na to, co všechno změnil prostý šicí stroj.
Taylor vychází z článku, který napsal Philipp Ager a Davide Coluccia. Ti se v „Liberation Technology? The Impact of the Sewing Machine on Women “ zabývají otázkou, jak příchod šicího stroje ovlivnil život žen ve druhé polovině 19. století. Podle těchto ekonomů byl zpočátku šicí stroj tak drahý, že se průmyslově používal až od roku 1860. V té době zároveň Isaac Singer uvedl na trh levnější stroj pro domácí použití. Prodej domácnostem rostl na stovky tisíc kusů ročně a do konce 70. let 19. století měla asi polovina všech amerických domácností vlastní šicí stroj.
New York Times tak v roce 1860 psaly: „Žádný vynález nepřinesl našim matkám a dcerám tak velkou úlevu jako tyto stroje. Je to vlastně jediný vynález, který přinesl prospěch především ženám.“ Godey's Lady's Book, který byl v té době nejčtenějším ženským časopisem v USA, pak odhadoval, že do té doby bylo na ušití pánské košile potřeba 20 620 stehů, a to představovalo v průměru práci na více než 14 hodin. Ager a Collucia pak pracovali s daty ze sčítání lidu, aby zjistili, jak tato technologická změna ovlivnila společnost.
Existují dva druhy dopadů šicích strojů – jeden se týká šicího stroje v průmyslu a druhý jejich domácího využití. „Analýza naznačuje, že šicí stroj zvýšil celkovou zaměstnanost žen a následně vedl k nižší celkové míře sňatků a plodnosti. Tyto dopady byly nejsilnější u žen z chudých a dělnických domácností a zcela odlišný efekt nastal u žen z domácností se středními a vysokými příjmy.“ K tomu autoři analýzy dodávají:
„U chudých žen zjišťujeme, že pokud žily v průmyslových městech, klesala pravděpodobnost, že se v mládí vdají… Měly méně dětí a mnoho z nich zůstalo svobodných. Ženy ze střední třídy, které měly přístup k šicímu stroji, měly menší pravděpodobnost, že budou v dospělosti pracovat. Svůj volný čas totiž spíše využívaly k dřívějšímu zakládání rodiny. Vdávaly se dříve a také začaly dříve rodit děti, což je v souladu s tím, že s ženami pracujícími po svatbě mimo domov se spojovalo silné stigma.“
Taylor tak shrnuje studii tím, že „nová technologie šicích strojů změnila způsob, jakým ženy využívají svůj čas. Ale rozhodně nevedla k tomu, že měly obecně více volného času. Místo toho technologie reagovala s třídními a genderovými normami. Pro chudé ženy a ženy z dělnické třídy otevřela pracovní příležitosti k uspokojení poptávky po levném strojově šitém oblečení, přestože taková zaměstnání často nesla dlouhou pracovní dobu, nízké mzdy a těžké pracovní podmínky. Pro ženy ze střední třídy vedla inovace zase k dřívějšímu sňatku a většímu počtu dětí.“
Podle Taylora tak „stejně jako v mnoha jiných technologických příbězích nejde ani zde o nějaké jednoduché rozdělení na dobrý nebo špatný konečný výsledek. Spíše vidíme složitější ekonomický a sociální vývoj.“ Taylor ale dodává, že i tak lze těžko litovat toho, že šití košile už netrvalo 14 hodin práce.
Zdroj: Tim Taylor