Podle jednoho investora bude Čína u nových technologií postupovat stejně, jako u těch starších – bude mohutně investovat do jejich výrobních kapacit. A snažit se udržet domácí tempo růstu a zaměstnanost na základě exportů toho, co všechny tyto kapacity vytvoří. To, že Čína se bude o takovou strategii pokoušet, je podle mne dost dobře možné. Jenže to je jen jedna strana mince…
Onou druhou stranou mince je zbytek světa a to, co s ním čínská strategie dělá. Zatímco ona kumuluje přebytky na straně obchodu, zbytek světa (zejména USA) kumuluje deficity. K tomu nezapomínejme, že Čína musí zbytku světa na nákup jejího (přebytkového) zboží půjčovat. Zjednodušeně řečeno, pokud Čína vyrobí víc, než spotřebuje, musí přebytečnou výrobu prodat někomu jinému. Zároveň tím vydělává více, než doma utratí a přebytečné příjmy musí někomu jinému půjčit/někam je zainvestovat. Dohromady tak světu prodává a zároveň mu půjčuje*. Otázka je, jak moc může tato spirála ještě pokračovat.
Je zřejmé, že svět se nemůže neustále zadlužovat na to, aby si kupoval čínské přebytky. A následující graf vypráví velkou část tohoto dlouhodobého příběhu globální ekonomiky - toho, čemu se říká globální nerovnováhy. Začíná v roce 1964, tedy v době, kdy Spojené státy ještě dosahovaly v oblasti zboží obchodních přebytků. Trend u nich ale byl jasný a vedl k tomu, že se z této země stala vysoce deficitní země – mnohem více zboží dováží, než vyváží. Někdy se to shrnuje tak, že Spojené státy plní ve světě funkci spotřebitele poslední instance.
Zdroj: Bret Setser, X
Graf také ukazuje nástup Japonska, které se postupně stávalo světovou výrobní velmocí. Tak, jako se ještě nedávno mluvilo o Číně jako o nástupci Spojených států na pozici světové ekonomické jedničky, se kdysi hovořilo o Japonsku. Tyto předpovědi se nenaplnily, z grafu vidíme, jak se zvedaly a pak zase slábly japonské obchodní přebytky. Tato země je ale stále v plusu. Podobně jako Německo. I jeho pozice ale slábne a tím se dostáváme k dalšímu silnému příběhu – právě tomu čínskému.
Z Číny se tedy postupně stal exportní a přebytkový gigant. Zatímco u Japonska a Německa přebytky klesají, Čína je až donedávna prudce zvyšovala. Zrcadlovým obrazem jsou ony americké deficity a vše kulminuje v současné době, kdy se Američané snaží tento stav řešit silou. Cla jde totiž považovat za silové řešení, které (jako řada podobných) nejde do jádra věci. Tím je to, jakou má v dané ekonomice celá populace včetně vládního sektoru tendenci spořit. Tedy jaký je sklon ke spotřebě relativně k příjmům (viz výše).
Na to, aby se červená křivka v grafu udržitelně otočila dolů a modrá nahoru (začaly se „přirozeně“ zmenšovat nerovnováhy) by musela čínská populace jako celek začít více spotřebovávat relativně k tomu, jaké jsou v této zemi příjmy. A v USA by muselo dojít k opaku. Čína by tak přestala tlačit své úspory do zahraničí, klesla by její potřeba tam vyvážet své přebytky. O tomto posunu k novému modelu se v této zemi mluví již poměrně dlouho. Nicméně výsledky jsou smíšené. A budování dalších exportních kapacit (doma nevyužitelných) jde proti této strategii. Stojí totiž mimo jiné na finanční a mzdové represi – exportní konkurenceschopnost stojí na slabší domácí poptávce.
Svět se každopádně proti tomuto modelu staví stále více a Čína se snaží najít za USA alternativy. Jak upozorňuje třeba Michael Pettis, rozvíjejícím se zemím nemůže na nákup jejích exportů půjčovat zase tak moc (protože ony si nemohou půjčovat zase tak moc). Její snaha se tak může stále více koncentrovat na Evropu.
*Mimochodem, u Číny to v jádru diskuse, jako když Německo doporučovalo jiným evropským zemím, aby dosáhly stejného úspěchu, jako ono samo. Jenže to by znamenalo, že by se z nich staly také země zaměřené na export a obchodní přebytky. Což by šlo paradoxně pouze v případě, kdy by se z Německa stal opak – země deficitní. To, co Němci odporučovali, by šlo implementovat pouze, pokud by se toho oni sami vzdali. Čína (rozumně) nikomu svou strategii nedoporučuje. Ale princip je stejný – potřebuje protějšky, které jsou na tom opačně. Ona vyrábí a půjčuje, protějšky „nevyrábí“ (přebytkově) a půjčují si.