Třeba z pohledu zájmu o americké vládní obligace k žádné rotaci od USA nedochází, jen se mění struktura zájemců (viz úvaha o americké výjimečnosti z minulého týdne). Z pohledu návratnosti akciových trhů už se o určité změně uvažovat dá a právě akciovým trhům se dnes z této ,perspektivy budeme věnovat více – jak vypadá celkový obrázek z hlediska návratnosti a změny valuací hlavních světových trhů?
Z následujícího grafu vidíme, že americké akcie mají „běžně“ vyšší poměr cen k ziskům – dvacetiletí medián PE je u nich mezi 16 – 17, zatímco u japonských na 14 – 15 a evropských 13 – 14. A nakonec jsou rozvíjející se trhy s mediánem PE u 12. V tomto smyslu tedy jsou americké akcie dlouhodobě výjimečné. Proč? PE je v principu dáno tím, jaká je požadovaná návratnost a jaký je dlouhodobý očekávaný růst zisků a cash flow. Výše uvedené tedy jednoduše znamená, že americké akcie mají historicky nejlepší profil požadovaná návratnost/očekávaný růst.
Současná PE nesou v USA ještě větší valuační prémie, než ta mediánová (v obou případech hrají významnou roli technologické akcie). Největší je nyní valuační prémie v USA vůči rozvíjejícím se trhům, jejichž PE se nyní nachází pod historickým standardem. I v této souvislosti si můžeme připomenout návratnost jednotlivých trhů od začátku roku 2025. Ta ukazuje svým způsobem opačný obrázek, protože americké trhy vážené kapitalizací i s rovnými vahami jsou na místě posledním:
V celku tedy vidíme, že za poslední cca rok a půl si vedou rozvíjející se trhy zdaleka nejlépe, za nimi je Evropa a Japonsko a až pak USA. Přitom zároveň platí, že nedošlo k žádnému výraznému posunu v relativních valuacích. USA jsou stále vysoko nad svým historickým standardem a vysoko jsou i jejich valuační prémie ku zbytku světa. A cenově nejlépe si vedoucí rozvíjející se trhy mají zase valuace pod svým standardem a nesou hluboký valuační diskont ke zbytku světa.
Mimochodem v prvním grafu si můžeme všimnout i toho, že akciové trhy ve světě bez USA jsou nyní valuacemi zhruba na svém. Jejich současné PE je 13,7, medián je jen o něco níž. Jak jsme ale viděli, za těmito valuacemi blízko historickým standardům stojí na jedné straně Evropa a Japonsko vysoko nad standardem, A na straně druhé rozvíjející se trhy EM hluboko pod mediánem. Do EM valuací přitom promlouvá hodně Čína, o jejíž strukturálních výzvách tu píšu docela často. Naposledy jsme se u ní zamýšleli nad tím, kam její technologicko – exportní strategie vlastně může vést. S ohledem na to, že Čína musí zbytku světa na nákup jejích obchodních přebytků půjčovat. A to nejde dělat do nekonečna i kdyby byla nakrásně na technologické špici.