Pokud se díváme na poslední čtvrt století, nenajdeme u západní politiky moc fenomenálních úspěchů. Efekt pomoci chudým zemím je sporný, intervence na Blízkém východě jsou katastrofou. Jeden významný úspěch tu ale přece jenom je, a to zejména, pokud ho měříme relativně k nízkým počátečním očekáváním. Jde o začlenění střední Evropy a Pobaltí do EU a NATO. Díky tomuto projektu si 90 milionů lidí užívá relativní bezpečí a prosperitu. Jde přitom o oblast, jejíž nestabilita pomohla vyvolat dvě světové války.
Namísto radosti se ale dnes stává módní tvrdit, že rozšiřování EU a NATO bylo chybou. Celý proces je vnímán jako důkaz amerického „triumfalismu“, který měl nějakým způsobem ponížit Rusko. Celá tato myšlenka je obvykle zakládána na revizionistickém pohledu na historii, který prosazuje současný ruský režim. A je to myšlenka mylná. Rusku v první řadě nikdo nic nesliboval, nikdo s ním neuzavíral dohody, že nedojde k rozšiřování NATO. Motivací k tomuto rozšíření pak nebyl žádný triumfalismus Washingtonu. Naopak. Polsko se snažilo o vstup už v roce 1992 a bylo odmítnuto. Dobře si pamatuji zlostnou reakci amerického velvyslance ve Varšavě. Polsko a další země ale vytrvaly a důvodem bylo i chování Ruska.
Nejenže nedošlo k ponížení Ruska, naopak se s ním jednalo jako se supervelmocí. Prezident Clinton a Bush s jeho zástupci jednali jako s reprezentanty velmoci, zvali je na zasedání G8 i přesto, že Rusko by se velikostí své ekonomiky a demokracií na tato setkání nekvalifikovalo. Na rozdíl od střední Evropy se ale tato země nikdy nesnažila o vnitřní transformaci směrem k Evropě. Namísto toho tam bývalí důstojníci KGB vyjadřovali obdiv k Sovětskému svazu a vláda byla prorostlá organizovaným zločinem. V posledních deseti letech se k tomu přidávají snahy o vytváření nové říše. Jde přesně o ten vývoj, kterého se střední Evropa bála.
Krize na Ukrajině a možné krize v NATO nejsou důsledkem našeho triumfalismu, ale naší neschopnosti reagovat na ruskou agresivní rétoriku a výdaje na zbrojení. Dnes Rusko provokuje a znervózňuje baltské země. Rusko jsme neponižovali, chybou bylo, že jsme podcenili jeho revizionistický a ničivý potenciál. NATO by mělo v Evropě dál plnit svou původní funkci: Odrazovat od útoku. Nejde o politiku agresivity, ale obrany. Pokud má ale fungovat, musí být hmatatelná. Vyžaduje investice a podporu celého Západu a zejména USA.
Uvedené je výtahem z „The myth of Russian humiliation“, autorkou je Anne Applebaum.
Zdroj: The Washington Post