Klesající ceny ropy vedoucí ke zlevňování produkce rafinérského průmyslu jsou hlavním důvodem snižujících se cen v tuzemském průmyslu. Zatímco je vidět především prvotní přesah jen v ocenění rafinérských produktů, levnější PHM se postupně přelévají – podobně jako v loňském roce – i do výsledků dalších průmyslových oborů a odvětví české ekonomiky. V podstatě až nečekaná „úspora“ z titulu nákladů na PHM se může v letošním roce vyšplhat v celé ekonomice až ke třiceti miliardám korun.
Nejsou to však pouze rafinérie, které v posledních měsících zlevňují. Snižují se ceny i v navazujícím chemickém průmyslu, zlevňují i výrobci kovů, dopravních prostředků a stejně jako v předchozích měsících i producenti potravin těžící v loňském roce z příznivého vývoje na zemědělských komoditách. Zdá se ovšem, že se situace u zemědělských cen začíná postupně stabilizovat a jejich ceny se v meziročním vyjádření drží už tři měsíce alespoň nad nulou.
Ceny v průmyslu dávají tušit, že inflace se z výroby hned tak nedočkáme. Firmy si stále netroufají rychleji zvyšovat ceny svých výrobků, ať z titulu tlaku konkurence na domácím i zahraničním trhu, silné vyjednávací pozice jejich odběratelů nebo v důsledku snižujících se nákladů na energie a PHM.
Pro spotřebitelské ceny tak i nadále chybí nákladová vzpruha, která by meziroční spotřebitelskou inflaci konečně odpoutala z blízkosti nuly. Až na výjimky (zejména jde o vodu) se totiž stále zlevňuje produkce v celém průmyslu. Inflaci v ČR tak v podstatě v tuto chvíli nemá nic moc co podpořit, a tak nezbývá než spoléhat na bazický efekt, vyšší spotřební daně a rostoucí náklady na bydlení. A nakonec by se časem díky rychle rostoucí spotřebě mohla začít objevovat i poptávková inflace. To je však spíš otázka nejdříve až druhé poloviny letošního roku, kdy by se ceny v průmyslu mohly konečně začít meziročně alespoň pomalu růst.