Světová ekonomika prochází hlubokou transformací. Tím nejvýznamnějším jevem posledních desetiletí je podle Martina Wolfa v jeho komentáři pro Financial Times, pokles váhy vyspělých zemí na globální ekonomické aktivitě. Zatímco v devatenáctém a na počátku dvacátého století docházelo k růstu rozdílů v příjmech mezi vyspělými a rozvíjejícími se zeměmi, poté nastalo to, co bychom mohli nazvat Velkou konvergencí. Ta ale není plošná, týká se v podstatě jen Asie a zejména Číny.
Pokrok Číny je nejvíce patrný na vývoji jejích úspor. Ty jsou obrovské a příčinou je jednak samotná velikost čínské ekonomiky, ale také velká tendence spořit na straně domácností i firem. Je pravděpodobné, že čínský kapitál, kapitálové trhy a finanční instituce budou ve dvacátém prvním století tak významné, jako byl americký kapitál a finanční instituce ve století předešlém.
Změny struktury světové ekonomiky ilustruje následující obrázek s vývojem podílu jednotlivých regionů na globálním produktu. Postupný pokles významu Spojených států, Evropy a dalších vyspělých zemí je doprovázen rostoucí vahou Indie a zejména Číny:
Druhý obrázek ukazuje vývoj hrubých národních úspor v Číně, EU a USA v poměru k celkovým globálním úsporám. Mezinárodní měnový fond očekává, že v roce 2022 bude celkový podíl těchto tří ekonomik mírně převyšovat 60 %, podíl Číny se bude blížit 30 %, zatímco po roce 2000 dosahoval několika málo jednotek procent:
Dalším významným trendem ve světové ekonomice je růst významu populace rozvíjejících se ekonomik. Pokles podílu vyspělých zemí je dramatický a podle OSN by měl podíl subsaharské Afriky na celosvětové populaci dosahovat stojné úrovně jako podíl vyspělých zemí v padesátých letech minulého století. Výzvy, které budou souviset s posunem populace směrem k chudým zemím, jsou zřejmé. Historický vývoj struktury světové populace a projekce OSN do roku 2050 shrnuje třetí obrázek:
Globální ekonomický obrázek dneška je tedy tvořen ekonomickou konvergencí a populačními změnami. Třetí ústřední bod představuje technologický pokrok. Nejvýznamnější technologií současnosti je internet, probíhá kolaps výrobních nákladů polovodičů, i když se zdá, že tento pokles poslední dobou zpomaluje své tempo. Ekonom Robert Gordon dokonce tvrdí, že prudký růst produktivity dosažený mezi lety 1994–2014 skončil a vstoupili jsme do období nízkého růstu produktivity. Významnou roli při tomto hodnocení ale mohou hrát problémy s měřením produktivity a v neposlední řadě i útlum investic, který nastal po poslední finanční krizi.
Výsledkem popsaných posunů v ekonomické síle jednotlivých regionů, změn ve velikosti jejich populace a zpomalení růstu produktivity je řada nových jevů včetně stagnace příjmů ve vyspělých zemích. S tím souvisí růst popularity populistických stran, který ještě více ztěžuje snahu o efektivní řešení. Ale není divu, že lidé ve vyspělých zemích jsou nespokojení. Na současný svět zvyklí nejsou a možná si na něj ani zvykat nechtějí.