Výzkumný institut konzultantské společnosti McKinsey dnes zveřejnil zprávu trefně nazvanou „Jak to někam dotáhnout v Americe“, která se věnuje zejména mzdám a zpracovatelskému sektoru ve Spojených státech. Právě o příslib více pracovních míst v tradičních průmyslových odvětvích se minulý rok částečně opírala mimo jiné i kampaň amerického prezidenta Donalda Trumpa. Návrat těžkého průmyslu z Číny však nemusí nutně znamenat nové pracovní příležitosti, naznačuje report McKinsey.
Nízké mzdy a skomírající průmysl kvůli levné konkurenci z Asie se pro mnohé staly hlavními lákadly Trumpovi volební kampaně. Není divu: stagnující platy a zavírající ocelárny jsou i pro mnohé vědce častým vysvětlením různých společenských fenoménů od sebevražd mužů (psali jsme ZDE) až po zvyšující se podíl svobodných matek (ZDE).
I přes spoustu let trvající úpadek je zpracovatelský sektor podle McKinsey stále velmi důležitý pro americkou ekonomiku. Přispívá zhruba třetinově do celkového růstu produktivity v USA a 60 procenty se podílí na exportech. Zároveň investice do výzkumu a vývoje ve zpracovatelském sektoru představují 70 procent celkových výdajů na výzkum a vývoj v soukromém sektoru. Na zaměstnanosti v USA se však sektor podílí jen 9 procenty.
Za posledních dvacet let prošel sektor velkými změnami: konsolidoval se, neboť ubyla skoro třetina všech společností podnikajících v sektoru, a zároveň podobným způsobem ubyl i počet pracovních míst. Sektor se bude dále zmenšovat, ale i přesto zůstávají USA druhou největší průmyslovou velmocí.
Sektor může s pomocí růst, návrat do 20. století ale nečekejte
Americkým zpracovatelům podle McKinsey nyní může nahrát přechod některých rozvojových zemí na spotřební model ekonomiky (například v Číně) a rostoucí mzdy v těchto zemích (na relativně levnější ceně práce v Asii zároveň záleží čím dál méně kvůli pokračující automatizaci průmyslu, jež vyžaduje investice do kapitálu). Zemní plyn, který je nyní v USA díky novým technologiím snadno dostupný, navíc podstatně zlevňuje energii pro americké podniky.
Pokud vláda pomůže malým a středním podnikům, například financováním a poradenstvím, a pokud se promění systém vzdělávání tak, aby odpovídal potřebám současného průmyslu (například větší důraz na IT), může se trend obrátit, píší ekonomové z McKinsey.
Zároveň však dodávají, že takovýto obrat by se sebou nepřinesl tolik pracovních míst, jak si mnozí představují a ani by nezvýšil sociální mobilitu mezi třídami. „Středoškoláci za pásem“ už zkrátka nebudou tvořit páteř střední třídy, jako tomu bylo po většinu minulého století. Trump a i jeho voliči, pokud věřili na návrat těžkého průmyslu a společně s ním i na návrat dobře placených a stabilních pracovních míst, se tak podle McKinsey mýlili.
Zase ta nerovnost...
Mzdy totiž v Americe stagnují. Polepšila si jen nejbohatší pětina, jíž příjmy se za poslední tři dekády zdvojnásobily. Problémem je tedy celkově měnící se struktura americké ekonomiky – větší důležitost kapitálu, ztrácející se souvislost mezi růstem produktivity a mezd a zvyšující se poptávka po vysoce kvalifikovaných a specializovaných pracovnících. Jim a majitelům kapitálu se daří dobře, zatímco příjmy ostatních stagnují či klesají, přestože náklady na „udržení se“ ve střední třídě jsou stále vyšší a vyšší.
Návrat průmyslu tedy nejspíše sám o sobě nezvýší životní úroveň Američanů. Pokračování výše zmíněných trendů tak může podle McKinsey USA dotlačit ke z dnešního pohledu extrémním řešením, jako je základní příjem pro každého občana (takovýto systém se například testuje ve Finsku).