O dalším vývoji na trzích a v ekonomice mohou rozhodnout komunisté

Globální ekonomika má za sebou více než sedm let expanze. Nyní čelí možným velkým změnám v oblasti monetární a fiskální politiky, volného obchodu a geopolitiky. Mezi ně patří i devatenáctý kongres Čínské komunistické strany, který může změnit dlouhodobý výhled Číny i celé rozvíjející se Asie. Podle našeho názoru může dojít k naplnění široké škály scénářů a celkově tak v této oblasti panuje velká nejistota. Není zřejmé, jaké jsou záměry čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, ani nakolik je schopen skutečně implementovat ekonomické reformy, píše ve své analýze PIMCO.

Čína stále čelí velkým výzvám v oblasti liberalizace trhů, potýká se s vysokými dluhy a nestabilním stínovým bankovním systémem. Velké náklady sebou ponese přesun zdrojů od státem vlastněných společností do firem nových. Čínská ekonomika v současné době roste asi 6,5% tempem a podle našeho názoru bude postupně zpomalovat až na úroveň 5,5% růstu. Stranický kongres v našem základním scénáři opustí strategii růstu za každou cenu, kurz renminbi bude postupně oslabovat a pokračující omezení toku kapitálu budou dostatečná na to, aby už nedocházelo k prudkému poklesu devizových rezerv.

Naplněn může být i optimističtější scénář. V něm by prezident na stranickém kongresu ukončil politickou paralýzu a prosadil by důležité a razantní reformy, které by zvýšily efektivitu celé ekonomiky. Přechod od modelu stojícího na investicích směrem ke službám a spotřebě by mohl být úspěšně dokončen, tempo růstu by se mohlo udržet kolem 6,5 %. Čína by se v tomto scénáři vyhnula prudké devalvaci, namísto toho by proběhl hladký přechod na systém plovoucího kurzu. Čína by s USA uzavřela významnou obchodní dohodu, dohodu měnovou a obě země by si rozdělily svůj geopolitický vliv. V tom nejlepším případě by se jim pak společně podařilo donutit Severní Koreu k zastavení svého jaderného programu.

Existuje ovšem i scénář negativní. V něm by se komunisté nedokázali shodnout na reformách a jejich kroky v oblasti ekonomické politiky by vyvolávaly chaos. Růst by následně prudce klesal, hromadily by se špatné dluhy a defaulty, stínový bankovní systém by se dostal do krize. Namísto obchodní dohody se Spojenými státy by se rozpoutala obchodní válka, Spojené státy by na čínské dovozy uvalily vysoká cla a Čína by reagovala prudkou devalvací. Ta by ale posílila odliv kapitálu ze země a její devizové rezervy by se rychle snižovaly. Čínská centrální banka PBoC by ve snaze zachránit, co se dá, zvedla sazby, ale to by pouze urychlilo kolaps akciového a realitního trhu. Rostl by chaos, sílil by odliv kapitálu a negativní šok by se šířil do celé globální ekonomiky.

Podle nás je nejpravděpodobnější základní scénář popsaný na začátku. Zároveň se však domníváme, že pravděpodobnost zbylých scénářů je vychýlena směrem k tomu negativnímu. Čína tak zůstává významným zdrojem globálního rizika, uzavírá PIMCO.