Fed dál obrací kurs. Dolar a výnosy se po poklesu konsolidují, z akcií vyprchává úvodní nadšení

V případě včerejšího Fedu si rovnou musíme přiznat, že jsme nečekali tak rychlý obrat pozice, kterou hájil ještě v půlce prosince. Lednové zasedání ale změnu kursu ukázalo poměrně jasně. Současný hospodářský růst (pro změny v politice jen málo relevantní) je podle Fedu solidní, zatímco dříve byl hodnocen jako silný. Výhled se podle předsedy Powella nezměnil, narostla ale rizika a kvůli nim Fed během měsíce v podstatě odpískal dvojí zvýšení sazeb a nově je ochoten případně i měnit tempo kvantitativního utahování. 

Mezi riziky je zmiňován slabší globální růst a mezinárodní obchod. Cla ale zatím podle Powella neměla velký vliv na HDP. Omezení financování vlády Fed evidentně neřadí mezi zásadní problémy, soudě podle prohlášení, že by ekonomika měla v následujícím kvartálu ztráty dohnat. 

Fed tedy nadále věří ekonomice, ale spatřuje rizika. Pravdou je, že inflací není tlačen do dalšího utahování politiky, takže si může dovolit vyčkávat a nechat nastavení beze změny. Namísto fráze o dalším postupném zvedání sazeb v rétorice nyní dominuje závazek trpělivosti a připravenost upravit tempo normalizace bilance. 

Fakticky se dá říci, že letošní zvyšování úrokových sazeb je po lednovém zasedání jen málo pravděpodobné, přestože Fed tuto možnost ještě úplně nezavrhl. Cestu k vyšším sazbám by mohl otevřít zlepšený globální růst, a především zrychlování americké inflace. Nic z toho ale nevypadá, že by mělo v dohledné době nastat. 

Zároveň je nově nutné pozorněji sledovat vývoj bankovních rezerv, na které Fed kladl zvýšený důraz. Rezervy rychle klesaly během loňského roku a centrální banka evidentně chce, aby neklesly moc a zůstaly zvýšené. Právě odsud by mohl případně vzejít impuls k úpravě tempa vyfukování bilance, třebaže tento nástroj by neměl být podle předsedy Powella aktivně využíván a stojí v pořadí až za sazbami a poskytovaným výhledem pro politiku. 

Podle nás je obrat pozice Fedu příliš výrazný a rychlý na to, aby za ním stála pouze zmíněná vnější rizika při nezměněném pozitivním výhledu pro americkou ekonomiku. Ačkoli to bankéři mohou těžko přiznat, vliv pravděpodobně měly i volatilní finanční trhy a trochu se mohl projevit přece jen i nátlak amerického prezidenta. 

Na finančních trzích jsme viděli propad amerických dluhopisových výnosů a oslabení dolaru. Očekávání jsou nyní nastavena tak, že na růst sazeb v ročním výhledu prakticky nikdo nesází a trh naopak vidí asi čtvrtinovou pravděpodobnost, že sazby klesnou. Tak černě bychom to neviděli a domníváme se, že sázky na pokles aspoň částečně ustoupí, třeba po zítřejších číslech z trhu práce, která by měla být dobrá. Velký efekt na eurodolar by to však mít nemělo. 

Pro tento pár je rizikem především březnová ECB, pokud se tedy do hry předtím nevloží jiný faktor. Třeba dnešní data o HDP eurozóny vyšla v souladu s očekáváními a ani potvrzená italská recese trh nijak nerozházela. Eurodolar se z vyšších hodnot sesunul jen lehce dolů na 1,1475.

Akcie holubičí zprávy z Fedu včera pobídly k solidnímu růstu, který ale dnes v Evropě vyprchává. Americké výnosy ještě drobně poklesly a mírně dolů většinou míří také výnosy v Evropě. Koruna se snaží korigovat ztráty z posledních dní a její kurz k euru se posouvá na 25,76. Výraznější zisky pak domácí měna registruje vůči dolaru, kde se posunula na 22,45.