Fed na svém prvním zasedání v roce naservíroval trhům přesně to, co si mohly přát: uklidňující slova o trpělivosti, jež berou v úvahu aktuální zpomalení Číny a Evropy. Americká centrální banka navíc jedním dechem dodává, že je připravena v případě potřeby upravit restriktivní část své politiky v podobě vyfukování vlastní bilance.
Padlo sice mnoho nových slov, avšak věcně vzato se politika Fedu od předvánočního zasedání fakticky nijak nezměnila - centrální banka ponechává oficiální úrokové sazby v pásmu 2,25-2,50% a bude i nadále prodávat dluhopisy v objemu 50 miliard dolarů měsíčně.
Z pohledu střednědobého výhledu se však odehrály tři důležité věci, které vyznívají zřetelně holubičím způsobem.
Za prvé, Fed ze svého komentáře vymazal frázi o vybalancovaných rizicích, která avizovala, že stále existuje prostor pro další zvyšování úrokových sazeb.
Za druhé, dodatečný komentář FOMC k implementaci kvantativního uvolňování hovoří o tom, že Fed chce skončit tento proces s vysokou úrovní rezerv v bankovním systému. To implikuje, že řízené a záměrné zcvrkávání bilance centrální banky může skončit podstatně dříve, než bylo dříve komunikováno.
A konečně za třetí, ten největší dáreček pro riziková aktiva v podobě podobě odpovědi šéfa Fedu Powella na otázku, jak bude centrální banka reagovat na příští recesi, když úrokové sazby v tomto cyklu skončí pod 3 % a její bilance bude o mnoho větší. Powell na tuto námitku reagoval tak, že Fed použije všechny nástroje, jež bude mít k dispozici (bilanci) a že bude prostor pro “výrazně větší akci”. Tuto odpověď si lze volně přeložit tak, že příště - až se americká ekonomika ocitne potížích - Fed nebude otálet a vyrukuje s novým kvantitativním uvolňováním, jež bude ovšem většího rozsahu.
Co si tedy ze zasedání FOMC odnést, když na jedné straně měnová politika fakticky vůbec nezměnila a na straně druhé byl její verbálně formulovaný výhled dost zásadně přepsán v holubičím směru?
Skutečně, napříště bude extrémně záležet na příchozích makroekonomických datech a to nejen těch z USA, ale i z Číny a eurozóny. Zároveň ovšem bude Fed velmi bedlivě monitorovat chování finančních trhů a to zejména v kontextu stále klesajících bankovních rezerv. Nicméně pokud letos nedojde k zázračné akceleraci růstu eurozóny a Číny, tak si lze jen stěží představit, že se Fed vrátí k politice zvyšování úrokových sazeb, přičemž ponechá v platnosti současnou restriktivní politiku kvantitativní utahování.