Před více než rokem se na Wall Street rozpoutalo peklo a je pozoruhodné, že se dosud neudělalo téměř nic pro to, aby se stejná situace nemohla opakovat. Bankéři opět divoce sázejí, přicházejí s novými deriváty a kupí dluhy. Velké banky mají - se svolením Fedu - přístup k penězům téměř tak levným jako v roce 2007, takže generují vysoké zisky a rozdávají tak štědré bonusy jako v nejlepších dobách boomu. Jediný rozdíl je v tom, že největší banky na Wall Street nyní vědí, že jsou „příliš velké na to, aby padly“, a že v případě problémů je zachrání daňoví poplatníci. To znamená, že mají všechny důvody k tomu, aby podnikaly ještě rizikovější akce. A samozřejmě - američtí daňoví poplatníci přišli o přibližně 120 miliard dolarů a milióny z nich ztratily své domy, práci i úspory.
Vše by se dalo prominout, kdyby se Sněmovna reprezentantů a její výbory, které mohou předkládat nové zákony, chystaly na Wall Street udeřit a kdyby je k tomu Obamova vláda tlačila. Nic se z toho se však neděje. Zákon, který již Sněmovna navrhla, lze jen s obtížemi vnímat jako povzbudivý. V podstatě zaručuje státní pomoc pro Wall Street i v budoucnu, když umožňuje Federálnímu rezervnímu systému, aby jí při příštím krachu poskytl 4 000 miliard dolarů nouzového financování. To je více než dvojnásobek toho, co Fed do finančních trhů napumpoval v loňském roce. Zákon vládě umožňuje, aby v případě bankovní krize garantovala dluhy finančních společností – báječné pojištění pro držitele obligací. Členové Kongresu také slíbili, že obchody s deriváty budou muset probíhat přes burzu, poskytli ale výjimku pro téměř polovinu z těchto obchodů, které celkem dosahují hodnoty 600 000 miliard dolarů. Podobně neefektivní je tento zákon v oblasti výplaty bonusů.
Je třeba uznat, že zákon zakládá Agenturu finanční ochrany spotřebitele (Consumer Financial Protection Agency), která ochraňuje dlužníky před agresivním chováním poskytovatelů úvěrů.
Zákonodárci však neprojevili nadšení ani pro obnovení zdi, která dříve oddělovala komerční a investiční bankovnictví. Přitom dokonce i Obamův poradce a bývalý šéf Fedu Paul Volcker tvrdil, že by se tyto funkce měly opět oddělit. Nikdo nemluví vážně ani o používání protikartelových zákonů k rozbití největších bank.
Co se stalo po všech nelehkých debatách Kongresu a Bílého domu z počátku loňského roku? Proč jsou finanční reformy tak slabé a proč přicházejí tak pozdě? Část odpovědi tvoří fakt, že americká veřejnost přesunula pozornost jinam. Hlavní zásadou amerických politiků je to, že když politici vyčkávají dostatečně dlouho, pozornost veřejnosti se přesune na jinou oblast. Když se zdá, že finanční krize je již překonána, veřejnost se zaměřuje spíše na pracovní místa. Finanční regulace také není tématem, kterému by běžný Američan rozuměl.
Obávám se však, že situaci lze vysvětlit zejména tím, že se Wall Street pevně chopila amerického politického procesu. Wall Street je místem, kde jsou peníze a těmi se platí za komerční televizní kampaně. Obama nedávno nazval top bankéře „tlustými kocoury“. Tito bankéři zdůrazňovali, jak byli šokováni ze zjištění, jak radikální byli jejich lobbyisté v protestech proti finanční reformě. Tito bankéři dokonce hovořili o „odloučení“ vlastních zájmů od činnosti svých lobbyistů. Nicméně rozšiřování propasti mezi Wall Street a běžnými lidmi je nebezpečné. Pod povrchem politiky obou stran číhá zuřivý populismus, stačí poslouchat Sarah Palinovou. Špatnou reformou Wall Street mohou ztratit politici stejně jako ekonomika.
Autorem článku je Robert Reich, bývalý americký ministr práce a profesor veřejné politiky na University of California v Berkeley.
(Zdroj: FT)