Umělá inteligence zásadně promění fungování firem, současné investice do ní se ale podle Václava Svátka, zakladatele a CEO společnosti ČMIS, nemusí vrátit. Provozovatelé AI infrastruktury zatím podle něj utrácejí násobně více, než kolik na technologiích vydělávají. Boom navíc naráží na drahé paměti, dlouhé dodací lhůty a nedostatek energie. Svátek v rozhovoru s analytiky Patrie Braněm Sotákem a Jakubem Blahou vysvětluje, proč přesto AI považuje za dlouhodobě přelomovou technologii, kdo z ní může nejvíce těžit a proč Evropa za Spojenými státy a Čínou nemusí technologicky zaostávat.
Další videorozhovory Patria.cz naleznete na Youtube kanálu Patria.cz.
Obsah:
01:49 Co investoři do AI přehlížejí
05:15 Bude AI vydělávat?
09:48 Úzké hrdlo: paměti
19:24 Úzké hrdlo: byrokracie
22:51 Chlazení jako technologický limit
26:28 Blýská se u pamětí na lepší časy?
28:21 Návratnost investic hyperscalerů
32:59 Kdo bude z AI profitovat
35:11 Saaspocalypsa
37:27 Kyberbezpečnost
45:30 AI a nezaměstnanost
47:10 Orbitální datacentra a SpaceX
54:14 Technologické opoždění Evropy
55:52 Čína a čínské komponenty
59:14 Do čeho by pan Svátek investoval?
AI je skutečná revoluce. To ale neznamená, že se investice vrátí
Umělá inteligence není podle Václava Svátka jen další technologickou módou, která po několika letech zmizí. Zakladatel a CEO společnosti ČMIS, která se specializuje na datacentrovou infrastrukturu, privátní cloud a kyberbezpečnost, je přesvědčený, že AI zásadně promění fungování firem i informačních systémů. Současně ale upozorňuje, že technologický potenciál a investiční atraktivita nejsou totéž. To podle něj ovšem neznamená, že současný investiční boom nemůže být přehřátý.
Svátek připomíná dřívější technologická očekávání spojená například s 3D tiskem nebo blockchainem. Tyto technologie nezmizely, jejich původně předpokládané využití ale nenaplnilo všechny sliby. U AI očekává mnohem hlubší dopad, přesto považuje dnešní investiční euforii za přehnanou. „To je za mě bublina, která je větší, než je zdrávo,“ říká.
Ještě výraznější výhrady má k ekonomice současné výstavby AI infrastruktury. Podle údajů, které zmiňuje, připadá na jeden dolar příjmů z AI až sedm dolarů nákladů. Číslo označuje za orientační, protože přesná data se obtížně získávají. Podle jeho názoru však dobře vystihuje problém současné fáze trhu.
Hyperscaleři sázejí na budoucnost, účet ale může být příliš vysoký
Největší technologické firmy investují obrovské částky do výpočetního výkonu, datacenter a infrastruktury potřebné k provozu neustále výkonnějších modelů. Jejich hlavním cílem je získat co největší podíl na trhu a dostat AI do co největšího počtu produktů a firemních procesů. Návratnost jednotlivých investic přitom zatím nemusí být bezprostřední.
Svátek rozlišuje několik různých situací. U největších provozovatelů, tedy hyperscalerů, podle něj stále převažuje snaha o růst a technologické prvenství. K dosažení bodu, kdy se provoz AI přiblíží ziskovosti, může být podle jeho odhadu potřeba ještě řada měsíců, případně rok či dva.
Ještě komplikovanější je ekonomika pro firmy, které si pořizují vlastní AI infrastrukturu. Pořízení několika výkonných grafických akcelerátorů může stát miliony korun, jenže jejich skutečné využití často zůstává nízké. "Je to spíš jako hračka, že si s tím zkouší, co se děje,“ popisuje Svátek situaci některých zákazníků, kteří si infrastrukturu budují sami.
Jiná situace je podle něj u specializovaných poskytovatelů, kteří mohou výkon nabídnout více zákazníkům a lépe využít dostupnou kapacitu. Konkrétně ČMIS podle Svátka dokáže dosahovat vytížení v řádu 60 až 80 procent. Sdílení výkonu tak může být ekonomicky výhodnější než nákup vlastního hardwaru.
Ani efektivnější provoz ale podle Svátka nezachrání všechny investice, které už do AI směřovaly. Očekává, že samotná technologie časem zisková bude, část dnešních výdajů se však investorům nemusí nikdy vrátit.
Zlom má přijít s poklesem nákladů na jednotlivé úlohy, lepším využitím specializovaných modelů a efektivnějším směrováním požadavků mezi nimi. Místo univerzálního modelu pro všechno by tak mohly častěji nastupovat menší nástroje zaměřené na konkrétní činnosti. „Ta cena toho tokenu půjde dolů, jeho užitná hodnota bude vyšší,“ předpokládá Svátek.
Drahé paměti mění ekonomiku datacenter
Svátek popisuje prudké zdražování pamětí a disků, které podle něj v některých případech komplikuje, nebo dokonce znemožňuje plánované rozšiřování kapacit. První varování dostal už v srpnu předchozího roku. Tehdy však očekával, že se situace do konce roku vrátí do předchozího stavu. Vývoj ho však překvapil. ČMIS následně musel objednat hardware za desítky milionů korun a přizpůsobit nákupy podmínkám, které byly dříve pro firmu nezvyklé.
Změnily se také dodací lhůty. Zatímco dříve bylo možné běžný hardware pořídit během dvou týdnů až jednoho měsíce, dnes podle Svátka dodání některých komponent trvá šest až dvanáct měsíců. Technologie objednané v průběhu roku tak mohou dorazit až s výrazným odstupem. „To, co dřív trvalo, řekněme, 14 dní, měsíc, tak teďka trvá 6 až 12 měsíců,“ říká.
Nedostatek se podle něj netýká pouze grafických čipů, ale především serverových pamětí a rychlých datových úložišť. Výrobci mají omezené kapacity a vyšší marže u komponent určených pro AI je motivují přesouvat výrobu právě tímto směrem. Pro běžné zákazníky pak zbývá méně dostupného hardwaru.
ČMIS proto změnil i způsob nákupu. Svátek uvádí, že společnost drží na skladě více než 100 terabajtů operační paměti a petabajty datové kapacity. Dříve podobné zásoby přitom nebyly nutné.
Výhled na další vývoj cen zůstává nejistý. Svátek nepředpokládá, že by se dostupnost komponent v dohledné době dramaticky zlepšila, zároveň ale po mimořádně prudkých skocích nečeká nutně stejně rychlé pokračování zdražování. Významnou proměnnou může být také Čína, která rozvíjí vlastní výrobu pamětí a datových úložišť.
Elektřina a byrokracie: limity evropského AI boomu
Dostupnost hardwaru není jedinou překážkou. Další zásadní limit představuje energie. Svátek upozorňuje, že veřejná debata někdy směšuje datacentra různých velikostí a podceňuje nároky obřích projektů. Datacentrum s příkonem jednoho gigawattu přirovnává výkonem k jednomu bloku jaderné elektrárny Temelín. Představa, že by podobné zařízení mohlo v dohledné době vzniknout v Česku, je podle něj nereálná. Česká ani evropská energetická soustava podle jeho názoru nemá kapacitu pro náhlé připojení takto velkých odběrů. Výstavbu navíc komplikují povolovací procesy a budování potřebné infrastruktury.
„Představa, že budeme v Evropě a v Čechách už vůbec stavět datová centra s příkonem v řádech stovek megawattů nebo dokonce gigawattů, je romantická, ale fyzikálně nemožná v následujících jednotkách let,“ říká. Podle Svátka je proto realističtější uvažovat o datacentrech s příkonem v řádu desítek megawattů, případně kolem sta megawattů. Větší projekty narážejí nejen na dostupnost energie, ale i na čas potřebný pro povolení, připojení k síti a vybudování potřebného zázemí.
Dalším problémem je chlazení. Výkonnější AI akcelerátory generují tolik tepla, že tradiční chlazení vzduchem přestává stačit. Svátek uvádí, že zatímco běžné datacentrové rozvaděče dříve pracovaly s příkonem v jednotkách kilowattů, u nejnovějších systémů se požadavky posouvají ke stovkám kilowattů. Kapalinové chlazení se tak stává nezbytností. Přináší vyšší účinnost a otevírá možnost využití odpadního tepla, zároveň se ale musí řešit spotřeba vody.
Z pohledu Evropy nejde jen o technické limity. Svátek je přesvědčený, že kontinent má dostatek lidského kapitálu i ekonomických předpokladů, aby se v AI prosadil. Problém vidí spíše v podmínkách, které rozvoj komplikují. "Musíme chtít... dá se říct, že děláme všechno pro to, abychom to všechno přesouvali do Ameriky,“ kritizuje evropskou byrokracii.
Kdo může z AI skutečně profitovat?
Při hledání dlouhodobých vítězů AI boomu Svátek zmiňuje energetiku, software a obory, jako jsou zdravotnictví, věda a výzkum. Energie bude podle něj potřeba bez ohledu na to, jak rychle se bude AI rozšiřovat. U softwarových firem bude rozhodující schopnost přizpůsobit vlastní produkty novým možnostem.
Svátek se zároveň nedomnívá, že by umělá inteligence jednoduše zlikvidovala tradiční softwarové společnosti. Podle něj je naivní představa, že si uživatel pomocí AI snadno vytvoří systém, který velká firma vyvíjela dekádu. U komplexních podnikových aplikací není hlavní hodnotou samotný kód, ale rozsah funkcí, složitost zadání, integrace a spolehlivost.
Menší aplikace se naopak mohou vyvíjet rychleji. Právě zavedení AI do existujících produktů může podle Svátka softwarovým firmám přinést novou konkurenční výhodu.
Velký potenciál vidí také v produktivitě. Vývojář vybavený AI může podle jeho zkušeností zvládnout výrazně více práce než dříve, byť náklady na používání modelů mohou být vysoké. Firmy, které dokážou tuto změnu proměnit ve vyšší výkon a zároveň udržet náklady pod kontrolou, mohou získat náskok.
Dopad na pracovní trh podle Svátka nebude spočívat jednoduše v plošném růstu nezaměstnanosti. Změní se spíše způsob práce a rozdíly mezi lidmi, kteří se nové nástroje naučí používat, a těmi, kteří je ignorují. Podobně jako dříve počítač a internet se podle něj i AI stane běžnou součástí pracovního života. Ti, kteří ji dokážou efektivně zapojit, mohou výrazně zvýšit svou produktivitu. Samotné používání AI ale nestačí: v citlivých oblastech, jako je zdravotnictví nebo bezpečnost, musí zůstat zásadní důraz na testování, kontrolu a odpovědnost.
Investiční příběh bude pokračovat, ale ne každá akcie vyhraje
Při posuzování AI nestačí sledovat jen technologický pokrok. Rozhodující budou také náklady na infrastrukturu, dostupnost pamětí, energetické limity a schopnost firem proměnit rostoucí využití AI v reálné výnosy.
A na co by si Svátek vsadil? Byť upozorňuje, že není odborník na investice, zmiňuje akcii Super Micro Computer, kterou v minulosti koupil poté, co negativní zprávy o možném úniku dat vyhodnotil jako technicky nevěrohodné. Podle jeho slov mu tato investice přinesla po několika letech zhodnocení ve stovkách procent. Akcie společnosti ale zároveň označuje za velmi volatilní.