Americká ekonomika se od posledního propadu z let 2007-2009 rozjela dvěma směry. Na jedné koleji postupuje jakés takés oživení, lze hovořit o zvětšování bohatství, větší pracovní jistotě a posilující důvěře v budoucnost. Druhá kolej je odstavná – s vysokou nezaměstnaností, rozmáhající se chudobou a zvětšujícím se zaostáváním za zbytkem. Nezdá se přitom, že by se ony koleje v brzké době měly setkat, nebo alespoň přiblížit.
Navzdory tomu, že největší ekonomika světa v uplynulých třech letech setrvale tvoří nová pracovní místa a víc než čtyři roky vykazuje růst, mnoho Američanů o zotavení může hovořit jen stěží. Mírné zpoždění v růstu životní úrovně u části populace není po recesi žádná zvláštnost, zpravidla se ale s časem odstup zmenšuje. Ne tak po největší finanční krizi za posledních 80 let.
Nezaměstnanost mezi mladými lidmi téměř vždy po hospodářském propadu klesá pomaleji než v případě starších a zkušenějších pracujících. Po recesi v roce 2001 trvalo šest měsíců, než se mezera mezi mírami nezaměstnanosti v demografických kohortách do 25 let a mezi 25 a 54 lety vrátila na dlouhodobý normál. V případě tvrdší recese z počátku 90. let minulého století to trvalo 30 měsíců. Od konce posledního poklesu HDP už uplynulo 52 měsíců a rozdíl mezi nezaměstnanostmi se sotva zúžil.
Lidem se slušnějším zaměstnáním rostou mzdy, i když pomalu, a hrozba výpovědi ustoupila na nejnižší úroveň za poslední roky. Řada rodin splatila dluhy a rostoucí hodnota jejich domů a akciových kont jim dodává na optimismu.
Pro mnoho jiných – mladých, méně kvalifikovaných či nezaměstnaných – se situace od krize prakticky nezměnila. Firmy nenajímají – a když už práci nabízí, je to ve většině případů za minimální mzdu a na částečný úvazek. Zvyšování platů je velká rarita, zčásti proto, že i o to nejpodřadnější místo se uchází tolik zájemců, že jejich vyjednávací síla se rovná nule.
Potvrzují to poslední statistiky ministerstva práce za říjen. Zaměstnavatelé v soukromém sektoru vytvořili solidních 204 tisíc pracovních míst, z nichž ale víc než třetina připadla na restaurace a maloobchod s nízkými platy. Přes osm milionů Američanů pracuje na částečný úvazek, jelikož lepší uplatnění sehnat nemohou. Ze 2,3 milionu míst vzniklých v uplynulých 12 měsících jich 35 % nabízí hodinovou sazbu v průměru pod 20 USD. Ještě hůř na tom jsou ti, kteří navzdory schopnosti pracovat přestali mít zájem a z trhu vypadli úplně. Jejich podíl v říjnu vystoupal na 35leté maximum. Celkový počet zaměstnaných je o 1,5 milionu nižší než před začátkem recese.
Rozdíly jsou vidět na ukazatelích spotřebitelské důvěry. Zatímco v domácnostech s ročním příjmem nad 50 tisíc USD (1 mil. Kč) hodnota v posledních 18 měsících setrvale roste (i když zaznamenala mírný výkyv kvůli říjnové paralýze federálních úřadů), v domácnostech s nižšími příjmy spotřebitelská důvěra stagnuje. Podle společnosti RBC Capital Markets, která průzkumy provádí, vzniklá propast dostoupila největší šířky v historii. „Pokud se podíváte na lidi se středoškolským či nižším vzděláním, ti stále vězí v recesi,“ tvrdí hlavní ekonom RBC Tom Porcelli. Nezaměstnanost mezi lidmi se základním vzděláním činí 11 %, u vysokoškoláků je to 3,8 %.
Dvojkolejnost oživení není špatnou zprávou jen pro ty, kteří uvízli v odstavném pruhu, ale i pro ekonomiku jako celek. Mnoho rodin se nemůže dovolit víc než základní položky. Spotřebitelské výdaje po odečtení inflace v září vzrostly jen o 0,1 %. Banka očekává, že letošní svátky budou co do nákupů nejhorší od roku 2008.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, USDL)