Propad cen ropy na světových trzích se přímo promítá do cen v průmyslu. V srpnu se především zásluhou rafinérského a chemického průmyslu tyto ceny snížily o osm desetin. Oproti loňskému srpnu jsou ceny v průmyslu nižší o 3,7 %.
O inflačních tlacích se v průmyslu vůbec mluvit nedá. Nakonec jen velmi malá část si za poslední rok navzdory rostoucí poptávce dovolila zvýšit ceny svých výrobků. Lehce vyšší ceny tak najdeme pouze v textilním a nábytkářském průmyslu a u zásobování vodou. Všude jinde vidíme v lepším případě stagnaci cen, většinou však citelně klesají.
Zlevňuje i potravinářský průmysl, který se jednak stále ještě vypořádává s omezením vývozu na ruský trh a zároveň i s propadem cen zemědělských komodit, ať už jde o mléko nebo maso.
České ekonomice jako malé otevřené ekonomice se tak stále nedaří vybudit inflaci. Důvodem jsou především levnější komodity respektive energie, které snižují náklady v podstatě v celé Evropě a limitují inflační potenciál. Zapomenout nelze ani na sílící konkurenci a nevyužité výrobní kapacity v zahraničí, které působí výrazně protiinflačně.
V tomto kontextu je zajímavé, že nezdražuje ani automobilový průmysl dosahující zcela rekordních prodejů. Boom evropského automobilového trhu ani současná rekordní produkce v tomto nejsilnějším průmyslovém oboru nepřináší růst cen.
Inflace se ve výrobě nedočkáme ani v příštích měsících. Sice se postupně může vyčerpávat efekt levné ropy, avšak na druhé straně nejspíše znovu dojde ke snížení cen elektrické energie. Když k tomu připočteme aktuální propad cen zemědělských komodit (o 7 %), tak citelnějšího růstu cen ve výrobě se dočkáme nejspíše až ve druhé polovině příštího roku.