Masivní odliv kapitálu a nekompromisní růstový cíl tlačí Čínu tam, kam by měla jít

Klesající kurz čínské měny se stal opět motivací pro vládní intervence. Minulý rok z Číny odtekl neuvěřitelný 1 bilion dolarů kapitálu, což vyvolalo tlak na oslabení renminbi. Čínská vláda jej bránila s použitím svých dolarových rezerv a ty se kvůli tomu snížily o 700 miliard dolarů. Jejich pokračující pokles ukazuje, že vláda tento boj prohrává. Pro ni může být odliv kapitálu bolestivý, ale pro zbytek světa může jít o dobrou zprávu. Možná totiž dojde k tomu, že na řadu přijdou skutečně vážné a potřebné reformy, mezi které se řadí deregulace, snížení daňových sazeb a politika podporující tržní prostředí.

Jestliže se má z Číny stát ekonomika stojící na spotřebě domácností a ne na investicích, reformy proběhnout musí. Konkrétním cílem je ekonomický růst dosahující v následujících pěti letech 6,5 %. Nejde o projekce, ale o něco, co prezident požaduje po vládě. V minulých desetiletích se přitom dosahování podobných cílů stalo povinností. Pokud jej vláda nedosáhne, bude to poprvé v historii komunistické strany Číny a vláda si něco takového dovolit nemůže, protože její autorita stojí a padá s ekonomickou prosperitou.

Model založený na investicích dříve přinášel zázračný pokrok a řada čínských politiků se ho stále chytá jako vhodného nástroje pro řešení ekonomických problémů. Popsaný odliv kapitálu ale jasně ukazuje, že růstový cíl nemůže být dosažen ani úvěrovou expanzí, ani veřejnými investicemi. Tento odliv totiž paralyzuje monetární politiku. Dlužníci neinvestují doma, ale snaží se o investice v zahraničí a tím klesá účinnost injekcí likvidity. Pokud by ovšem vláda zavedla striktní omezení na tok kapitálu, takový krok by otřásl mezinárodní důvěrou v renminbi a v liberalizaci čínského kapitálového účtu.

Kapitálový odliv také ukazuje na problémy fiskální stimulace. Investoři se evidentně domnívají, že v domácí ekonomice už není mnoho investičních příležitostí, nalézá se tu naopak řada zombie firem, které nic nevydělávají. Vedle nich existuje mnoho nevyužitých investic do infrastruktury a měst duchů, v jejichž čtvrtích nikdo nežije. To poslední, co země potřebuje, jsou další vládní investice do nesmyslných projektů.

Čínská vláda tedy musí dosáhnout stanoveného růstového cíle. Zároveň však čelí obrovskému odlivu kapitálu. Ten by měl vládu konečně přesvědčit o tom, že o ekonomických reformách už nemůže přemýšlet jako o jedné z alternativ. Musí pochopit, že jsou jedinou možností.

Autory jsou Weifeng Zhong z American Enterprise Institute a Zhimin Li z University of California, Berkeley.

Zdroj: BeyondBrics