Střet nejen o Sýrii? Moskva podporuje Taliban, tvrdí USA

Trumpova administrativa toho nyní z bezpečnostního hlediska musí hodně řešit. Severní Korea pokračuje ve vývoji jaderných zbraní a raket, čemuž chce Bílý dům učinit přítrž, zatímco americký útok na syrskou leteckou základnu vyvolal nejnovější diplomatickou roztržku mezi Washingtonem a Moskvou. K tomu všemu se teď přidávají spekulace, že za trable Američanů a afghánské vlády částečně může ruská podpora Talibanu. Vypadá to tak, že amerického ministra zahraničí Rexe Tillersona tento týden čeká ostré jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

V posledních týdnech se hromadí výroky amerických představitelů na účet Ruské federace, která podle nich podporuje afghánský Taliban. Na konci března se v tomto smyslu vyjádřil šéf sil NATO v Evropě generál Curtis Scaparotti a tento týden se k jeho obavám připojil i americký ministr obrany James Mattis. Jejich slova navíc potvrzují i afghánští představitelé, podle kterých Rusko tamní odnoži islamistického hnutí Taliban přímo dodává zbraně.

Podle odhadů americké vlády, na něž se odvolává agentura Bloomberg, Taliban ovládá více než polovinu osídlených oblastí země. Moskva pochopitelně podporu Talibanu odmítá, nicméně souhlasí s požadavkem hnutí na odchod amerických sil ze země a chce podle svých slov islamisty dovést k vyjednávacímu stolu.

Kontakty na obou stranách afghánského konfliktu by Moskvě mohly pomoci posílit vliv v regionu střední Asie a v důsledku možná i přispět k vyjednání míru. Také existuje drobná šance, že Moskva podporou tohoto hnutí jednoduše „sází“ na jeho vítězství v dlouholeté občanské válce. Taliban totiž od roku 2001 odolává mezinárodní koalici a stále má v zemi silnou podporu, takže možnost, že by se hnutí po letech mohlo vrátit k moci, se jeví jako celkem reálná. Fakt, že Rusko má doma vlastní problémy s islamisty, však naznačuje, že Moskva si jejich opětovnou kontrolu nad Afghánistánem přece jen nejspíše nepřeje.

Ironická situace

Pokud by se nařčení potvrdila, jednalo by se o skutečně ironickou situaci. Sovětský svaz totiž v osmdesátých letech podporoval místní komunistický režim v boji proti islamistům, kterým zase pomáhaly Spojené státy. V devadesátých letech se však USA proti bývalým spojencům obrátily, když místní islamisté zformovali hnutí Taliban, převzali kontrolu nad zemí a poskytli zde útočiště teroristům s protiamerickou agendou. V odplatě za útoky z 11. září 2001 americká armáda a tajné služby za pomoci spojenců a některých místních bojůvek Taliban svrhla, čímž však započala dlouhá občanská válka.

Vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách bylo původně vnímáno jako dobrá zpráva pro Rusko. Raketový útok amerického námořnictva na syrskou leteckou základnu v odplatě za údajné použití chemických zbraní proti civilistům však naznačilo, že s americko-ruským sblížením to nebude tak horké.

Ministr zahraničí USA Rex Tillerson má dnes namířeno do Moskvy, kde se setká s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Jistě bude o čem jednat – pomalu ale jistě se Sýrie, Afghánistán i Severní Korea po prvních měsících u moci stávají předmětem zájmu Trumpovi administrativy. Že se však nemusí nutně jednat o jednání vedená v nepřátelském tónu naznačila už dnešní Tillersonova slova o tom, že Rusko by se mělo spíše připojit k USA a ostatním, než k Asadovi a Íránu. Pokud by byly Moskvě nabídnuty ústupky ve formě postupného uvolnění sankčního režimu či záruky ohledně poválečného statusu syrského přístavu Tartus, který už od sedmdesátých let slouží jako ruská základna, Kreml by se s odchodem Asada mohl smířit.