Podle německého Spiegelu dosáhla Evropa i Spojené státy vítězství, když se podařilo dojednat uvolnění celních tarifů. Největším vítězstvím je ale tato dohoda pro prezidenta Evropské komise Jean-Clauda Junckera. Ten jednal s americkým prezidentem více než dvě hodiny a Donald Trump poté slíbil, že alespoň prozatím neuvalí vysoká cla na dovoz evropských automobilů. Evropa na oplátku vyjádřila ochotu kupovat od Američanů více zkapalněného plynu a sóji a bavit se o možném zrušení řady cel.
Je těžké odhadnout, jak dlouho tato dohoda vydrží. Mnozí se obávají, že bude stačit jeden Trumpův tweet a vše se vrátí na začátek. A už vůbec se nedá hovořit o tom, že by americký prezident změnil svůj kritický postoj k NATO nebo klimatickým změnám, které jsou podle něj jen výmyslem Evropanů. „Ukázalo se ale, že nakonec to byl Juncker, kdo dokázal to, co se nepodařilo ani Angele Merkelové či Emmanuelovi Macronovi. Eskalace obchodní války by ohrozila 15 milionů pracovních míst na obou stranách Atlantiku a snížila HDP o stovky miliard dolarů,“ komentuje dohodu Spiegel.
Juncker byl přitom před svou cestou do Washingtonu zesměšňován, na internetu kolovalo video, na kterém se mu při cestě na slavnostní večeři se zástupci zemí EU pletly nohy. Hovořilo se o jeho opilosti, zatímco on tvrdil, že dostal záchvat ischiasu. Před jeho cestou do USA se tak často neřešilo, zdali je schopen něco vyjednat, ale zda se vůbec může na takovou cestu vydat. Trump také ještě v polovině července ujišťoval evropské vůdce na zasedání NATO, že cla na dovoz evropských vozů „definitivně přijdou“.
Pak ale podle Spiegelu „zaintervenoval muž, kterého Evropa do té doby téměř nevnímala“. Byl jím Trumpův ekonomický poradce Larry Kudlow. Ten se začal snažit o utlumení vznikajícího konfliktu a Juncker za ním před jednáním s Trumpem poslal svého muže Martina Selmayra. Ten s Kudlowem vytvořil seznam několika bodů, na kterých se obě strany mohou shodnout, a právě tento seznam sloužil jako základ dohody mezi Junckerem a Trumpem.
„Juncker do poslední chvíle nevěděl, zda se dohodnou. Trump často uvěří tomu poradci, který s ním hovoří jako poslední. Pro Evropu tedy bylo klíčové, zda se před jednáním uvidí s Kudlowem či naopak s Wilburem Rossem, který zastává mnohem tvrdší postoje,“ píše Spiegel, podle kterého se dokonce zdálo, že Trump o jednání mezi Kudlowem a Selmayrem dokonce ani nevěděl. Když se pak k jednání připojil Ross, požadoval, aby Evropa otevřela svůj zemědělský trh. Juncker ale trval na tom, že nebudou otevírány žádné body z předchozích neúspěšných diskusí zaměřených na dohodu o volném obchodu mezi EU a USA. Nakonec se Američanům dostalo jen slibu, že EU od nich bude pravděpodobně kupovat více sóji. Trump to následně prezentoval jako obrovské vítězství.
Junckerovi podle Spiegelu pomohla i negativní odezva veřejnosti na Trumpovo nedávné setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. A v neposlední řadě i to, že jeho zastánci začínají pociťovat dopady obchodního konfliktu s Čínou i EU. V USA se totiž již začínají hromadit zásoby neprodaných zemědělských komodit a produktů a začíná se hovořit o propouštění. Juncker pak dokázal s Trumpem dobře komunikovat a překonal i překážku, kterou představuje Trumpova „notoricky známá krátká doba, po kterou udrží pozornost u jednoho tématu“.
Zdroj: Der Spiegel