Ekonomické oživení je fundamentálně zdravé tak dlouho, dokud není jasné, co způsobí další recesi. Na stránkách The Washington Post to tvrdí známý ekonom Larry Summers. A dodává, že podle tohoto měřítka tak bylo oživení po poslední recesi sice velmi pomalé, ale zdravé. Nicméně situace se nyní mění, na což podle ekonoma poukazuje vývoj na akciovém trhu, rozšiřování rizikových spreadů, slábnoucí ceny komodit a inverze výnosové křivky.
Celkově se finanční trhy domnívají, že „pravděpodobnost recese v následujících dvou letech je výrazně nad 50 %“, obavy vzbuzují rovněž ekonomické indikátory v Číně a „je téměř nemyslitelné, že by globální ekonomika zůstala zdravá v případě, že čínské a americké hospodářství postihnou vážnější problémy“. Podle Summerse je pro současnou situaci charakteristické i to, že „příliš mnoho veřejných činitelů bojuje s problémy včerejška, i když globální ekonomika bude zřejmě trpět spíše útlumem, ne přehříváním“.
Je tedy mimo jiné pravděpodobné, že úvěrová nabídka bude spíše příliš nízká, než příliš vysoká, propad cen aktiv je pravděpodobnější než bubliny a přehnané fiskální utahování představuje větší riziko než přílišné uvolnění. Jak pro fiskální, tak pro monetární politiku bude výzvou udržet dostatečnou poptávku v době rostoucího protekcionismu, geopolitických nejistot, nahromaděných dluhů a demografických faktorů, které vedou k růstu úspor a poklesu investic soukromého sektoru.
Fed by tedy podle Summerse měl signalizovat, že je rozhodnutý zabránit útlumu, který by mohl přinést další desetiletí podstřelování inflačního cíle. Čínská PBoC by zase měla pochopit, že vyhnutí se recesi je tím nejvýznamnějším krokem, který může učinit pro finanční stabilizaci. „Nízké reálné výnosy vládních obligací znamenají signál, že je možné absorbovat více dluhu. Stále není příliš pozdě na rozjetí velkých infrastrukturních projektů v případě, že skutečně přijde výrazné zpomalení. Největší ekonomiky světa by se také měly snažit omezit obchodní frikce,“ píše Summers.
„I kdyby byly obavy z recese přehnané, posun směrem k podpoře růstu přispěje k dosažení inflačního cíle a tato politika může být vždy zastavena. Pokud mám ale pravdu, náklady opožděné reakce by mohly být katastrofické. Je paradoxem této chvíle, že odpovědnost znamená odmítnutí fiskálního utahování,“ tvrdí ekonom.
Zdroj: The Washingtoin Post