Český průmyslník se slavným příjmením, který vyrostl z lokální firmy v globální skupinu, a přitom neztrácí kritický pohled na to, proč Česko stále zaostává. Martin Wichterle v podcastu MakroMixér otevřeně mluví o pasti subdodavatelského modelu, promarněných šancích Evropy i tom, kde dnes skutečně vzniká byznys – od amerického „vztahového kapitalismu“ až po boom vodní energetiky. „Neštěstím je, když je Německo váš jediný zákazník,“ varuje. A dodává i širší ambici: pokud se Česko nenaučí prodat samo sebe, bude i nadále jen levným článkem globálních řetězců.
Tři otázky pro Honzu Bureše
Podle Jana Bureše konflikt v oblasti Hormuzského průlivu zatím nepřinesl dramatické narušení dodávek, ale inflační rizika narůstají. „V Česku se zhoršují inflační výhledy, zejména na rok 2027,“ říká. Očekává, že efekt dražších energií a sekundární dopady se teprve projeví – inflace by se mohla přiblížit ke 4 % a při delším napětí i dále růst.
Krátkodobý obrázek je však příznivější. „Teď je z pohledu domácností vše v pořádku. Mzdy rostou nominálně zhruba o 8 % a reálné příjmy tak výrazně rostou,“ popisuje. Silná mzdová dynamika ale podle něj představuje potenciální problém.
I proto Bureš naznačuje, že je dobře, že centrální banka jednala preventivně: „Je na čase signalizačně sazby lehce poslat nahoru, aby trh chápal, že to ČNB myslí vážně.“ Včasný krok podle něj pomáhá ukotvit inflační očekávání a zabránit přehřátí ekonomiky – i když to krátkodobě nemusí být populární.
Wichterle: globální firma se musí přizpůsobit mzdám
Pro Martina Wichterleho je růst mezd spíše realita než problém. Wikov Group působí globálně, a tak je zvyklá sledovat trh práce v různých regionech: „Musíme se tomu přizpůsobit. Nemůžeme spadnout pod hranici, kdy nám budou lidé odcházet.“
Zásadnější než samotné mzdy je podle něj schopnost podniků držet krok s technologickým vývojem. „Pokud máte produkt, se kterým se chcete udržet na špičce, nezbývá nic jiného než investovat do vývoje. Jinak skončíte v roli subdodavatele,“ varuje.
Česká věda? Klíčem jsou univerzity
Debata se stočila i k ambici Česka obstát ve vědě na světové úrovni. Wichterle přiznává odstup: „Úplný odborník na vědu nejsem.“ Jasný názor ale má – bez kvalitního vysokého školství to nepůjde. „Pokud máme generovat nositele Nobelovy ceny, musí to jít skrze lepší performance našeho vysokého školství,“ říká. Zároveň zdůrazňuje roli spolupráce mezi akademickou sférou, státem a byznysem.
Česká ekonomika podle něj dlouhodobě trpěla přerušením vazby mezi výzkumem a průmyslem: „Ten proces se přerušil už v roce 1948 a po roce 1990 zkolaboval znovu.“ Dnes se situace podle něj zlepšuje, ale stále nejde o standard. „Ještě to není příběh, který by provázel celý český průmysl.“
Tahounem růstu je voda
Wikov Group zažívá v posledních letech výraznou expanzi – tržby mají letos přesáhnout 7 miliard korun, což je několikanásobek oproti období před deseti lety. Hlavní motor růstu? Energetika. „Ten největší driver je vodní energetika,“ říká Wichterle. Segment, který byl dlouhodobě zanedbávaný, zažívá podle něj boom. Modernizace vodních elektráren má vysokou návratnost a roste i význam přečerpávacích elektráren jako klíčového úložiště energie.
Vedle toho roste i poptávka po převodovkách pro plynové a větrné turbíny. Transformace energetiky, nástup AI a elektromobility vytvářejí obrovský investiční cyklus, ze kterého Wikov těží.
Akvizice slovinského Litostroje tak zapadla do strategie. „Byla to příležitost, která zapadala do našeho technologického spektra a kde jsme byli schopní přidat hodnotu,“ vysvětluje.
Amerika jako vztahový byznys, Německo jako past
Z geografického pohledu Wichterle sází především na Severní Ameriku. Tamní trh je podle něj nejen obrovský, ale i specifický: „Americký byznys je opravdu o důvěře. Zákazník očekává, že všechno bude fungovat a že problém vyřešíte klidně ve tři ráno.“ Proto je klíčová přítomnost na místě. „Ten vztah se z Evropy buduje extrémně složitě,“ dodává.
Naopak Německo vnímá ambivalentně. Na jedné straně nabízí akviziční příležitosti, na druhé je varováním pro českou ekonomiku. „Neštěstím je, když je Německo jediným zákazníkem. Jakmile zakašle, ztrácíte trh,“ říká. Jeho doporučení je jasné: odklon od subdodavatelského modelu. „Jako subdodavatel svého zákazníka nikdy nepřerostete.“
Rusko odepsané, Indie s potenciálem, Čína s otazníky
Ruský trh po roce 2022 prakticky odepsal. Wikov sice zůstává formálně akcionářem společného podniku, ale bez kontroly a bez příjmů. „Nevíme, co se tam děje a peníze z toho netečou,“ připouští.
Naopak Indii považuje za příležitost, i když složitou: „Je to nesmírně těžké, ale trh bude velký a rostoucí.“ Oceňuje především relativní právní jistotu oproti jiným asijským zemím.
Čínu popisuje realisticky. V průmyslových převodovkách se tamní firmy rychle osamostatnily: „Západní know-how si osvojily a dnes to dělají samy.“ Wikov tak v Číně zůstává především u sklářského byznysu.
Evropa musí chránit strategický průmysl
Jedním z nejsilnějších momentů rozhovoru byla kritika evropské průmyslové politiky. Wichterle upozorňuje na riziko deindustrializace a vyzývá k rozhodným krokům. „Evropa si musí říct, jaký průmysl chce ze strategických důvodů zachovat – a ten ochránit,“ říká. Jako příklad uvádí ocelářství nebo chemický průmysl. Klíčové problémy jsou podle něj tři: únik know-how, subvencovaný čínský export a ceny energií.
Sklárny: z vášně profit
Vedle strojírenství se Wichterle věnuje i sklářství – původně spíše z osobního zájmu. Dnes se ukazuje, že i tento segment může být výnosný. „Minulý rok měly sklárny EBITDA 60 milionů korun,“ uvádí. Klíčem bylo podle něj dokázat přenést vyšší náklady na zákazníky. „Šli jsme po světě a řekli, že to bude dvakrát dražší. A oni řekli: tak jo.“
„Made in Czechia“ jako nevyužitý potenciál
Závěr patřil tématu, které Wichterle dlouhodobě prosazuje – budování značky Česka. Podle něj je to slabé místo domácí ekonomiky. „My pořád trpíme tím, že jsme v pytli východní Evropy,“ říká. Silná národní značka by přitom podle něj pomohla všemu – od exportu přes turistiku až po příchod talentů. „Když si na produkt nalepím Made in Switzerland nebo Made in Mongolsko, prodám to o 30 % dráž. To je realita,“ dodává.
Projekt budování české značky podle něj pokročil a mohl by vyústit v konkrétní strategii už příští rok. Základní rysy české identity? Kombinace preciznosti a kreativity, bezpečné prostředí nebo vysoká míra solidarity.
Byznys jako služba společnosti
Vedle podnikání se Wichterle věnuje i filantropii a veřejným projektům. Motivace je podle něj jednoduchá: „Chtěl jsem něco vrátit společnosti.“
Dnes už spíše odmítá nové projekty, ale angažmá v těch stávajících pokračuje. Ať už jde o průmysl, export, nebo image země, jeho pohled zůstává konzistentní – dlouhodobý úspěch stojí na schopnosti přidávat hodnotu. A také na tom, jak se dokáže prodat.