Z celkem evidentních důvodů je současné dění na americkém akciovém trhu porovnáváno s tím, co se nazývá technologickou bublinou. Dnes bych rád poukázal na jednu ne tak zmiňovanou, ale zajímavou rovinu takového porovnávání. Týká se dividend, odkupů, zisků a investic. Jinak řečeno, setí a sklízení.
TS Lombard v následujícím obrázku ukazuje, kolik je na akciovém trhu vydáváno nových akcií relativně k ziskům obchodovaných společností. A k tomu vidíme, kolik dividend tyto firmy vyplácí ve srovnání s jejich investicemi. Nejde tedy o běžně sledované ukazatele, ale příběh mohou vyprávět zajímavý. TSLombard jako jeho shrnutí píše, že investice rostou, ale dividendy rostou ještě rychleji. Takže tohle nejsou devadesátky. Já bych níže dodal pár věcí.
Pokud se podíváme na vydávání nových akcií (v čistém vyjádření relativně k ziskům), vidíme následující: Máme za sebou to, čemu by se dalo říci velké odkupové období. To začalo před finanční krizí roku 2008 a vyznačovalo se tím, že z trhu bylo stahováno více akcií, než na něj přicházelo. Na krátko se tento trend přerušil po roce 2020. Ale pak zase přišlo několik let, kdy z trhu mizely akcie v hodnotě odpovídající cca 20 – 30 % zisků obchodovaných společností. Až letošní rok přinesl překlopení modrých sloupců nahoru, na trh se v čistém vyjádření dostaly akcie v celkové hodnotě cca 20 % zisků. Do roku 2005 zase vidíme typově dost odlišné období, kdy firmy měly větší tendenci akcie spíše vydávat než skupovat.
Pohled na dividendy pak ukazuje následující: Jejich poměr k investicím trendově rostl. Jinak řečeno, firmy mají stále větší tendenci vyplácet více dividend relativně k tomu, kolik investují. TSLombard k tomu píše výše uvedené, ale graf se dá interpretovat i tak, že po roce 2020 se trend zlomil, skončil. A začala stagnace – relativně k investicím už firmy dividendy trendově nezvyšují. Což ale samozřejmě neznamená, že by dividendy v absolutních částkách klesaly.
Takže dohromady tu z uvedených pohledů máme poměrně dlouhé období, kdy obchodované společnosti znatelně tíhnuly k vracení peněz akcionářům. V devadesátých letech minulého století, respektive až do roku 2005, byla tato tendence z dnešního pohledu zase znatelně slabší – v poměru k investicím se vyplácelo mnohem méně dividend, čisté vydávání akcií bylo v průměru znatelně vyšší (relativně k ziskům).
Na konci grafu je vidět, že obojí se nyní láme směrem k oněm devadesátkám. Nejsou to tedy devadesátky, jak píše TS Lombard. Ale předchozí trend vzdalování se od nich se zlomil. Takový vývoj by dával jednoduchý smysl a může být vítaný: Nové technologie, respektive investice do nich tento finanční mustr v podstatě vyžadují. A pokud by se osvědčovaly, tak bude pokračovat kvůli investiční náročnosti. Ale nakonec by mělo opět přijít vracení peněz akcionářům. V grafu totiž můžeme vidět náznaky dvou fází cyklu – fáze „zasévat“ a pak „sklízet“. K tomu dnes ještě dodám jeden graf, který ukazuje něco k té sklizni. Tedy k produktivitě zde měřené jako reálné tržby na zaměstnance:
V roce 1975 tedy průměrná firma na trhu generovala na jednoho zaměstnance tržby ve výši cca 270 dolarů. V roce 2007 to byl více než dvojnásobek, ale pak přišlo období stagnace. Respektive zlomení trendu a cca desetiletého trendového poklesu. Udržitelnější obrat směrem nahoru přišel po několika nesmělých pokusech až s rokem 2020. Tedy v době, kdybychom asi na první dobrou čekali spíše větší negativní tlak na hospodaření firem. Realita ale byla taková, že korporátní sektor dokázal zlepšovat své výsledky. A nemá smysl dlouze hovořit o tom, že v souladu se současnými AI očekáváními (minimálně těmi akciovými) je v souladu další růst křivek.