Pražská burza v posledních letech svými výnosy porážela i Wall Street, přesto její potenciál zůstává nevyužitý. Většina českých úspor dál leží na běžných účtech a majitelé úspěšných firem se vstupu na parket často obávají. Burza přitom může přinášet i klíč k financování obřích akvizic nebo způsob, jak vyřešit generační výměnu v rodinném podniku bez ztráty kontroly. Jak proměnit české úspory v kapitál, proč se nebát vstupu na trh a které státní firmy by měly nabídnout akcie veřejnosti? Odpovědi přináší v podcastu Trhy & Bohatství s hlavním ekonomem Patrie Dominikem Rusinkem Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha.
České firmy se burzy bojí
Podle Petra Koblice není problém českého kapitálového trhu na straně investorů. Domácí i zahraniční kapitál podle něj existuje a investoři mají o zajímavé příběhy zájem. Slabším článkem jsou samotné firmy a také instituce, které by je měly na burzu přivádět. „Investorské kolečko funguje velmi dobře. Potřebujeme roztočit hlavně emitenty a zprostředkovatele,“ naznačil Koblic.
Za jednu z historických brzd označuje dědictví kuponové privatizace. Právě zkušenosti z 90. let podle něj narušily vztahy mezi majoritními a minoritními akcionáři. Řada podnikatelů si proto dodnes spojuje burzu s nadměrnou kontrolou, složitou administrativou nebo ztrátou vlivu.
Mnoho majitelů firem podle Koblice vnímá IPO jako závěrečnou fázi podnikatelského příběhu. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Burza má být akcelerátorem dalšího růstu. Jako vzor uvedl společnost Colt CZ Group, která podle něj ukázala, jak lze veřejný kapitál využít k financování akvizic a expanze. Právě schopnost využívat vlastní akcie při nákupech dalších firem označil za jednu z největších výhod veřejného trhu. „Na burzu se nechodí proto, že firma skončila svůj růst. Na burzu se chodí proto, aby mohla růst rychleji,“ shrnul.
Silným tématem byla také generační obměna českých firem, které vznikaly v 90. letech. Zakladatelé dnes často řeší otázku nástupnictví. Koblic vidí ve vstupu na burzu jeden z nejlepších nástrojů, jak předat řízení profesionálním manažerům, aniž by majitelé přišli o kontrolu nad firmou. Model podle něj může vypadat jednoduše: většinový podíl si zakladatel ponechá, část akcií získají manažeři a zaměstnanci a zbytek se umístí na burzu. Výkon nového vedení pak lze transparentně sledovat prostřednictvím ceny akcií.
Proč CSG dala přednost Amsterdamu
Velkou pozornost věnoval šéf pražské burzy také IPO společnosti Czechoslovak Group. Přestože firma zvolila primární listing v Amsterdamu, Koblic je přesvědčen, že Praha měla být součástí transakce od začátku. Jako hlavní argument pro zahraniční burzu vidí snahu dostat se do velkých pasivních indexů, podle nichž jsou spravovány stovky miliard až biliony eur. Takový argument podle něj u opravdu velkých emisí dává smysl. Současně však upozornil, že český investor o akcie CSG jednoznačně stojí. Po dodatečném zalistování v Praze se podle něj přibližně pětina obchodních objemů přesunula právě na domácí trh.
ČEZ a Letiště Praha
Jedním z nejdiskutovanějších témat byl také budoucí vývoj kolem společnosti . Koblic nevidí jako pravděpodobný scénář úplné stažení firmy z burzy a spíše upozorňuje na potenciál připravovaného projektu Energy. Právě vznik nové veřejně obchodované společnosti zaměřené na distribuci a moderní energetiku by podle něj mohl na trh přivést nový kapitál i nové investory.
Vedle energetiky považuje za velmi atraktivní kandidaturu také Letiště Praha. „To je no-brainer,“ uvedl bez váhání. Argumentuje tím, že Letiště je finančně zdravá firma, která má historické zkušenosti s dluhopisovým trhem a transparentní účetnictví. Zároveň je tu i řada srovnatelných veřejně obchodovaných letišť v Evropě, včetně úspěšného příkladu ve Vídni.
Penzijní reforma více prostoru pro stock-picking
Koblic se vyjádřil i k probíhajícím změnám penzijního systému. Kriticky hodnotí výrazné omezení poplatků v nových penzijních produktech, zároveň si ale nemyslí, že by to automaticky znamenalo masivní odliv peněz do amerických ETF. Naopak očekává, že domácí penzijní fondy budou více vybírat jednotlivé akcie, kterým rozumí, tedy především české společnosti. To by mohlo domácímu akciovému trhu pomoci.
Nemovitosti v Praze? „Cvokárna“
Pokud v rozhovoru zazněl jeden skutečně nekompromisní výrok, týkal se českého realitního trhu. Koblic otevřeně přiznal, že současné ceny rezidenčních nemovitostí v Praze považuje za přestřelené. „Byty v Praze? Cvokárna,“ řekl bez obalu. Vadí mu zejména nízké výnosy z nájemného vůči cenám nemovitostí a přesvědčení části Čechů, že právě byt představuje nejlepší způsob zajištění na stáří. Podle něj přitom dnes akcie při dlouhém investičním horizontu dávají ekonomicky výrazně větší smysl.
Venture kapitál
Sám Petr Koblic přiznal, že velkou část jeho soukromého portfolia tvoří venture kapitálové investice prostřednictvím profesionálních fondů. Zažil přitom i typickou statistiku tohoto segmentu: většina startupů podle něj skončí neúspěchem. Rozhodující je však několik vítězů, které mnohonásobně vrátí celý kapitál. Právě venture kapitál označuje za jeden z hlavních důvodů dlouhodobé dominance Spojených států a úspěchu Silicon Valley.
Burza nepotřebuje zázrak
Z rozhovoru vyplývá jedno hlavní poselství: Pražská burza podle svého šéfa netrpí nedostatkem investorů ani technologií. Potřebuje především více firem ochotných otevřít se trhu a využít kapitál jako nástroj růstu. Ať už půjde o energetické projekty, Letiště Praha, rodinné firmy řešící nástupnictví nebo budoucí technologické šampiony, Koblic věří, že cesta vede přes kapitálový trh.
Zázračná emise, která všechno změní, podle něj neexistuje. Důležitější je postupně skládat jednotlivé dílky skládačky. „Nehledejme silver bullet. Potřebujeme více dlaždic do celé mozaiky českého kapitálového trhu.“