Co bude v příštích desetiletích nejcennější komoditou? Podle investora Petra Pudila rozhodně ne ropa, plyn ani zemědělská půda. Spoluzakladatel BPD Partners tvrdí, že svět vstupuje do éry kritických minerálů, dat a lidského kapitálu. V podcastu Trhy&Bohatství popsal, proč vsadil na globální expanzi Draslovky, proč je skeptický k budoucnosti evropského chemického průmyslu a proč si myslí, že „spořením nezbohatneme“.
Portfolio do deště, ne do sluníčka
Když Petr Pudil a jeho partneři v roce 2010 prodávali svůj podíl v uhelném byznysu Pavlu Tykačovi, nešlo podle něj o krátkodobý obchodní kalkul. Rozhodnutí vycházelo z přesvědčení, že evropská energetika směřuje k postupnému odchodu od uhlí. „Zdálo se nám poměrně nevyhnutelné, že v energetickém mixu Evropy uhlí dříve či později skončí. Otázka byla jen kdy,“ vzpomíná Pudil.
Po prodeji skupina založila investiční platformu BPD Partners a začala budovat nové portfolio. Jeho filozofie přitom zůstává dlouhodobě stejná: připravovat se na strukturální změny, nikoliv na krátkodobé výkyvy. „Portfolio jsme stavěli spíš do deště než do sluníčka,“ říká Pudil. Takový přístup podle něj nemusí v dobrých časech přinášet nejvyšší výnosy, ale lépe chrání kapitál v obdobích krizí, geopolitických otřesů nebo zvýšené inflace.
Století kritických minerálů
Pokud by měl dnes vybrat jeden megatrend, na který sází nejvíce, odpověď má jednoznačnou. „Jsme přesvědčeni, že tohle století je stoletím kritických minerálů, dat a lidí. To jsou podle mě tři nejdůležitější komodity,“ uvedl.
Právě nedostatek kritických minerálů považuje za jeden z klíčových problémů budoucnosti. Na rozdíl od ropy nebo zemního plynu podle něj nebude jednoduché rychle navyšovat nabídku. „To, čeho bude opravdu nedostatek, jsou kritické minerály. Rozhodně to není ropa, rozhodně to není plyn ani zemědělská půda,“ argumentuje.
Jako příklad uvádí měď, bez které se podle něj neobejde prakticky žádná významná technologická transformace. „Je úplně jedno, která technologie zvítězí. Vždycky potřebuje obrovské množství mědi,“ říká.
Proč nevěří na zemědělskou půdu
Zatímco řada investorů považuje zemědělskou půdu za dlouhodobě atraktivní aktivum, Pudil jde proti proudu. Důvodem je jeho pohled na demografický vývoj. „Vidím svět, ve kterém se brutálním způsobem snižuje porodnost,“ říká.
Podle něj se investoři často příliš upínají na scénáře dalšího růstu světové populace, zatímco přehlížejí rychlé změny porodnosti ve vyspělém i rozvojovém světě. „Můj tip je, že nebude na planetě víc lidí, naopak míň,“ uvedl. Za zvlášť významný označil vývoj v Číně. „Číňanů bude za pár desítek let o 600 milionů méně,“ upozornil.
Kanceláře prodány, rezidenční trh je jiný příběh
Demografické trendy podle Pudila ovlivňují i realitní sektor. BPD Partners proto před časem opustili velký development kancelářských budov. „Před zhruba rokem a půl jsme prodali veškeré svoje podíly a angažmá v developmentu kancelářských budov,“ uvedl. Na kancelářský segment je dnes podle svých slov spíše negativní.
Jinak ale vnímá rezidenční bydlení, kde se střetává několik protichůdných sil – od demografie až po pokračující urbanizaci. V případě Prahy navíc zmiňuje unikátní lokální faktory. „Praha asi nikdy nebude úplně levným místem na bydlení,“ říká.
Draslovka: český příběh s globálními ambicemi
Nejviditelnější stopou BPD Partners je dnes bezesporu Draslovka. Firma, která bývala středně velkým chemickým podnikem z Kolína, se během posledních let transformovala na globálního technologického hráče v oblasti těžby kritických minerálů. Podle Pudila nebyla hlavní motivací samotná výroba chemikálií, ale unikátní technologická pozice společnosti. „Zjistili jsme, že jsou jen dvě firmy na světě, které investují do R&D technologie zhodnocování kyanovodíku,“ vysvětluje.
Klíčovým krokem se stala akvizice americké společnosti Chemours Mining Solutions, která byla v době transakce více než čtyřikrát větší než samotná Draslovka. „Mergerem těchto dvou firem vznikl na tom niche trhu technologický gigant,“ říká Pudil.
AI a chemie pod jednou střechou
Draslovka už dnes podle svého spolumajitele není jen chemickou společností. Stále více se proměňuje v technologickou firmu prodávající služby založené na umělé inteligenci. „My nechceme být pouze výrobcem chemických specialit. Chceme být chemicko-technologickou firmou,“ říká Pudil.
Firma například používá senzory schopné během několika sekund analyzovat kvalitu vytěžené rudy. Data následně vyhodnocují algoritmy umělé inteligence, které optimalizují celý metalurgický proces. „Do 15 vteřin víme, co v té rudě je,“ popisuje. Výsledkem je vyšší výtěžnost bez nutnosti dalších investic do dolu. „My vám zvětšíme ten důl, aniž byste do něj museli investovat,“ shrnuje hodnotovou nabídku firmy.
Pudil zároveň otevřeně varuje před budoucností evropského chemického průmyslu. Hlavním problémem je podle něj strukturálně drahá energie. „Evropský chemický průmysl nemá před sebou jednoduché období,“ konstatuje. Komoditní chemická výroba se podle něj bude postupně přesouvat tam, kde jsou dostupnější uhlíkatá paliva. „Pokud chcete mít chemii v Evropě, musíte dělat opravdu niche věci s vysokou přidanou hodnotou,“ říká.
Spořením nezbohatneme
Vedle samotných investic se Pudil ostře vyjadřuje i k fungování evropských kapitálových trhů. Za jednu z největších překážek evropské konkurenceschopnosti považuje nedostatečnou schopnost financovat růst firem. „Absence kapitálového trhu v Evropě pro škálování firem je jedna z největších brzd Evropy vůbec,“ tvrdí. Evropa podle něj vytváří kvalitní inovace, ale často nedokáže jejich potenciál přetavit v globální firmy.
Ještě kritičtější je vůči investičnímu chování domácností. „Spořením nezbohatnu,“ říká bez obalu. Podle něj se zejména ve střední Evropě stále podceňuje síla dlouhodobého investování a složeného úročení. „Musíme investovat do růstu. Z toho si udržíme nebo zvýšíme bohatství,“ zdůrazňuje.
Bohatství jako vstupenka k poznání světa
Na závěr dostal Pudil otázku, co pro něj znamená bohatství. Jeho odpověď se překvapivě netýkala výnosů ani hodnoty majetku. „Bohatství je něco, co mi otevírá poznat svět,“ uzavírá. Právě možnost setkávat se se zajímavými lidmi, pronikat hlouběji do fungování byznysu i společnosti a realizovat projekty typu pražské Kunsthalle považuje za největší přínos úspěchu, kterého během své investiční kariéry dosáhl.