Poté, co Český telekomunikační úřad snížil v lednu 2004 maximální propojovací poplatky do pevných sítí (přibližně o pětinu), snížil od dubna i poplatky za propojení do sítí mobilních. Oba kroky vyvolají (i) změnu ve velikosti zisků a FCF generovaného v celém odvětví, (ii) jejich redistribuci mezi mobilními a pevnými telekomunikacemi a mezi operátory v těchto subodvětvích a (iii) redistribuci bohatství mezi spotřebitelem a poskytovateli telekomunikačních služeb. První krok tak byl samozřejmě vítán zejména alternativními operátory, jejichž hovory většinou končí v síti Českého Telecomu. Ten v reakci poukazoval na rozdíl mezi výsledkem, který vychází, když jsou do modelu zadány auditované vstupy, a cenami stanovenými úřadem.
Druhý krok dává prostor pro zlevnění telefonování z pevné linky na mobilní telefon. Mírně by tak mimo jiné mohl zvýšit atraktivnost pevných linek pro hlasové služby (či spíše zmírní její pokles). I tak ale zůstává tento poplatek a následně koncová cena stále několikanásobně vyšší než při volání z mobilu na pevnou síť. Eurotel a T-Mobile protestovaly již proti poplatku ve výši 3,6 Kč, (T-Mobile loni požadoval cenu kolem 4,50 Kč). Český Mobil, pravděpodobně díky svému podílu na trhu CM/telekomunikace a zejména CM/Eurotel+T-Mobile CR (a následně relativnímu objemu hovorů mezi jejich sítěmi) naopak snížení podporoval, podle svých propočtů indikoval jeho relevantní výši hluboko pod 3 Kč.
Je evidentní, že pro určení poplatku je klíčová volba metodologie (model) a data v modelu použitá. Každý, kdo přišel do styku s kontrolingem ve větší společnosti, tak tuší, kde je, alespoň z velké části, zakopaný pes.
Pro výpočet ceny za propojení byla ČTU použita metoda plně alokovaných historických nákladů (FAC), ne tedy LRIC. Argumentem pro plné alokování nákladů je zřejmě to, že mobilní sítě a operace byly investovány a provozovány již v tržním prostředí, není je tedy třeba "filtrovat" detekcí nákladů vyvolaných službou. Zisk na vlastní propojení na ukončení volání v mobilní VTS je určen na 14,5 % z vloženého kapitálu, což lze považovat za velice slušnou návratnost (v souvislosti s těmito body Contactel namítl, že odlišná metodika pro kalkulaci ceny nespravedlivě zvýhodňuje mobilní operátory a naopak diskriminuje provozovatele pevných linek). Vložený kapitál je součet hodnot vlastního jmění, dlouhodobých závazků a dlouhodobých půjček na vlastní propojení na ukončení volání v mobilních VTS.
Tento zisk přepočtený na jednotku (tj. na počet minut provozu ukončeného v mobilní VTS v rámci propojení) plus náklad přepočtený na jednotku určují cenu propojení. Jednotkovým nákladem je přitom jednotkový provozní náklad a jednotkový režijní náklad, který je maximálně 10 % z provozních nákladů na vlastní propojení na ukončení volání v mobilních VTS. Do výpočtu cen za propojení se nezahrnují vynaložené náklady na netelekomunikační činnosti včetně nákladů na dotované telefony. Náklady na ostatní telekomunikační služby a činnosti, které nesouvisí přímo s propojováním a ke kterým existují odpovídající výnosy, také nejsou do výpočtu ceny za ukončení volání v mobilní síti (např. aktivace, reaktivace, aj.) zahrnuty.
Cena za propojení přitom vychází z údajů roku 2002 - přestože růst mobilního trhu a redistribuce objemu provolaných minut mezi segmenty celého telekomunikačního trhu již patrně není taková, jako v minulých letech, jde již nyní o poměrně zastaralou kalkulaci.
Maximální cena za propojení byla stanovena ve výši 3,19 Kč/min bez DPH. Podle Českého telekomunikačního úřadu tak bude cena propojení u nás jednou z nejnižších v Evropě. Levnější je pouze Rumunsko a Kypr. Ve většině zemí se tento poplatek pohybuje kolem 0,15 EUR. Nejvyšší, kolem 0,17 EUR, je v Belgii a Itálii. Jednoduchá odpověď na to, proč se v daných zemích poplatky liší, neexistuje, tento fakt je odrazem zmiňované volby metodologie výpočtu poplatku a zejména použitých dat.
Jiří Soustružník