V několika posledních letech se risk manageři v bankách museli potýkat s šokujícími a předem jen velmi málo pravděpodobnými situacemi. Není tak překvapující, že dnes zkoumají, jaké další pohromy je v budoucnu čekají. Jedním z nejvíce znepokojujících problémů je situace kolem rizika vládního dluhu. Donedávna to přitom nebylo téma, které by bankéře v západních ekonomikách zneklidňovalo, protože byl široce rozšířen názor, že evropské země a USA jsou z hlediska schopnosti splácet ve velice silné pozici. Při běžných finančních operacích tak velké banky obvykle se státem nakládaly rozdílně od privátních společností.
To se projevovalo zejména v obchodech s měnovými a úrokovými deriváty, kdy banky v případě obchodu se státem nepožadovaly záruky. Stejně tak netvořily velké rezervy při koupi vládních dluhopisů nebo když poskytly vládě jinou půjčku. Nyní ale vedoucí bankovní pracovníci mění svůj názor. Obchody se státem představují významnou část světového obchodu s deriváty a jsou uzavřeny na 10, 20 či 30 let. Jejich hodnota se tak může velmi měnit, stejně jako riziko protistrany.
V tuto chvíli nevidíme známky toho, že by kterákoliv západní vláda chtěla porušit své dohody.
Dramata kolem Řecka a Dubaje byla ale budíčkem. Moody’s navíc tento týden uvedla, že kontext, v němž se posuzuje riziko států, se od počátku krize dramaticky změnil a pro rok 2010 se očekává více turbulencí způsobených rychlým zhoršováním fiskální situace západních ekonomik. V tuto chvíli banky mlčí o tom, jak chtějí s tímto rizikem nakládat. Ani v dobrých časech veřejně neprobírají svůj přístup k zárukám a k tomu, co si skutečně myslí o finančním zdraví svých klientů. V době většího finančního tlaku jsou pak ještě mlčenlivější, aby nevzbudily paniku. Některé z velkých bank se ovšem pokoušejí využít deriváty pro pojištění proti neschopnosti splácet. Není ale jasné, jak efektivní by byly v případě skutečných problémů, protože je vydává jen malý počet vzájemně propojených hráčů. Vedení bank tak diskutuje o tom, zda není nutné podniknout další kroky. Vytváří tedy větší rezervy spojené s různými typy vládního dluhu stejným způsobem, jako to činí v případě společností a dluhu rozvíjejících se ekonomik. Mnohé banky však nemají dostatek kapitálu a proto tento přístup nerady používají. Po událostech typu Řecka je ale těžké se těmito problémy nezabývat. Rok 2010 tak bude rokem debaty o riziku vládního dluhu, kterou povedou banky i širší investiční komunita.
(Zdroj: FT)