Vždy, když probíhá zasedání FOMC, tážu se sám sebe, jaká neuvěřitelná síla dokáže přinutit inteligentního člověka, aby s nábožnou bázní očekával tiskové prohlášení tisíce kilometrů vzdálené instituce, ve kterém se následně snaží přečíst mezi řádky zakódovanou zprávu, podobně jako čekají pravidelně katolíci na Svatopetrském náměstí na kouřový signál ze Sixtínské kaple, který jim oznamuje zvolení papeže. Finanční svět se snaží tvářit velmi sofistikovaně a vědecky, ale je na něm něco hodně primitivního.
Je tomu již téměř dvacet let, kdy mi jeden známý, který tenkrát „dělal“ kariéru v jedné velké americké investiční bance, prozradil tajemství, které leželo za jejím obchodním úspěchem. Řekl několik slov, která se mi vryla nesmazatelně do paměti: „It is about a domination.“ Zpočátku jsem jejich význam nechápal, říkal jsem si, že to je přece přirozené a není na tom nic zvláštního chtít být první, mít co nejvíce klientů, mít největší objem, prostě vítězit. Postupem doby jsem pochopil, že jde ještě o něco jiného. Nestačí mít nejvíce klientů, ale je také třeba, aby se vaši konkurenti, kteří obsluhují zbylé klienty, obraceli na vás. Abyste tudíž jejich prostřednictvím ovlivňoval ne majoritní, ale celý tržní segment, abyste to byl vy, kdo stanovuje trendy, abyste to byl vy, kdo říká, co je špatné a co je dobré. Jednoduše řečeno nejde o vítězství ve hře o procenta s přesně danými pravidly, ale o něco, pro co má termín politika: moc.
Americký vládní dluh se pomalu blíží ke stům procentům HDP, ale finanční sektor stále bázlivě vzhlíží k Fedu, jako k modle. Americký dolar je považován za nejbezpečnější rezervní měnu. Dovedete si představit, že by finanční svět podobně adoroval například centrální banku Řecka nebo Irska? Jak je možné, že okolí beze slova toleruje Američanům takové arogantní chování? Odpověď je nasnadě. Vzhledem k tomu, že si svět zvyknul na dominanci Spojených států, nikdo se nenamáhá cokoliv namítat, nehledě na to, že nikdo jiný nemá politickou sílu tento problém řešit. Jaký nádherný příklad principu popsaného v předchozím odstavci.
Platí-li teze, že „všechno je o dominanci“, situace se nemá v dohledné době šanci změnit k lepšímu. Američanům totiž paradoxně stávající stav vyhovuje. Čím větší jsou nerovnováhy, tím více je okolní svět vtažen do problému a tím více je na Americe závislý. Říkejme tomu dominance nebo třeba vyděračství. Velmi trefná je v této souvislosti ještě jiná stará pravda: „Půjčím-li si stovku a nevrátím ji, je to moje chyba. Půjčím-li si sto miliónů a nevrátím je, je to hloupost toho, kdo mi půjčil.“