V části Velké Británie, konkrétně v Anglii a ve Walesu, začal nedávno v praxi fungovat tzv. Legal Services Act z roku 2007. Tento zákon je s nadsázkou označován jako „Tesco law“, protože umožňuje, aby právní služby poskytovaly například i obchodní řetězce, obdrží-li příslušnou licenci. Je to možné prostřednictvím tzv. Alternative Business Structures (ABS), jejichž podstata spočívá v tom, že se na jejich řízení (ať již výkonném nebo z pohledu vlastnictví) nemusí podílet advokáti.
Tím se narušuje historicky uplatňovaný princip, že jen řádně kvalifikovaní advokáti mohou ovlivňovat způsob poskytování služeb a nést za ně odpovědnost. Zákon by měl nejen vytvořit prostor pro vstup cizího kapitálu do právních firem, ale také zvýšit konkurenci při poskytování právních služeb. Na trh tak nově smějí vstoupit subjekty poskytující právní služby jako svojí vedlejší činnost, přičemž mohou těžit ze vzájemných synergií.
Na dovolenou s vybavením, pojištěním a závětí v kapse
Letos zjara se na anglickém trhu objevily první vlaštovky, které získaly příslušnou licenci od Solicitors Regulatory Autority (SRA), což je víceméně obdoba České advokátní komory. Za zmínku stojí zejména The Co-operative Legal Services, která je součástí družstevního gigantu The Co-operative Group zahrnujícího i supermarkety, banku, pojišťovací služby, pohřební ústavy, cestovní kanceláře nebo lékárny. Zaměřuje se na právní služby pro širokou veřejnost (závěti, prodeje domů, nehody) a s pomocí marketingových hesel o pevných cenách, žádných skrytých poplatcích a nepoužívání právnické terminologie má nejspíš ambici zanechat ve světě právních služeb hluboké stopy.
Ke krájení koláče, jehož velikost je celosvětově odhadována na 600 miliard dolarů, se zřejmě brzy přidají i další zájemci. Zatímco již zmíněné obchodní řetězce by zřejmě lákaly standardní veřejnost, nelze vyloučit, že se objeví i odnože bank, pojišťoven či finančních poradců, které budou cílit i na podnikovou klientelu. Obě skupiny však přitom bude nepochybně spojovat jedna zrádná maličkost, která je běžnému pojetí advokacie v podstatě cizí – synergie prodeje různých produktů či služeb nesouvisejících s vlastní právní službou jednomu zákazníkovi.
Je totiž stále otázkou, jak se popsaný obchodní přístup snoubí s tradičními hodnotami poskytování právních služeb téměř všude na světě, například s povinností mlčenlivosti či principem loajality. Lze dostatečně zajistit, aby společnost poskytující právní služby odolala tlaku jiných společností ze stejné skupiny, třeba ohledně předání určité informace o klientovi? Budou dostatečně chráněny zájmy klienta, které by mohly být v rozporu s jinými zájmy skupiny?
Mohli bychom pak prožívat deja vu, pokud si vzpomeneme na nijak dávné špatné zkušenosti se střetem profesních zásad auditorů a advokátů. Povinnost auditora nezamlčet žádné ze zjištěných skutečností ve vztahu k povinnosti advokáta zachovávat mlčenlivost se ukázaly natolik nesourodé, že musel zasáhnout zákonodárce.
Popis některých aspektů fungování ABS podle Tesco zákona může vést k dojmu, že v Česku už je jeho obdoba dávno zakotvena. Není totiž výjimkou narazit na obyčejné obchodní společnosti, které kromě různých druhů poradenství veřejnosti aktivně nabízejí i poskytování právních služeb. Česká legislativa však dává tuto možnost pouze advokátům nebo jejich firmám a nelze předpokládat, že by došlo k významným změnám dříve, než se koncept ABS prosadí na větších právních trzích.
V rámci EU se tak nyní část Velké Británie stává pokusným králíkem, který ověří, co vše snese trh právních služeb. Principy ABS směřující k rozšíření konkurence na trhu se zatím zdají být řešením spíše pro určitý segment právních služeb, a to zpravidla poskytovaných běžným občanům. Kdo by si nechtěl ukrátit čekání s vozíkem ve frontě k pokladně sepsáním poslední vůle za úžasných L 9,90? Klienti však musí rozhodnout, jestli je potěší i osobní reklamní nabídka na pronájem luxusní hrobky doručená v následujícím týdnu.
Podstatnější však zřejmě bude, jestli je trh právních služeb připraven na příliv velkého kapitálu a na vstup velkých hráčů z jiných oborů. Několik málo velkých investic v řádech stamilionů může totiž vytvořit úzkou skupinu silných společností s nepochybně negativním dopadem na menší konkurenty. Není třeba dodávat, že případné vytvoření „Big Legal Four“ asi nepovede k deklarovanému rozšíření konkurence a k nižším cenám.