Losos “AquAdvantage" je geneticky modifikovaný atlantický losos, jehož geny byly modifikovány přidáním růstového genu jiné ryby, slimule. Tato kombinace způsobuje, že losos AquAdvantage přibývá na váze celoročně a ne jen na jaře a v létě jako ostatní lososi, a dosáhne tak plné prodejní váhy již v 16 měsících místo ve třech letech. Losos AquAdvantage je prvním geneticky modifikovaným (GM) hospodářským zvířetem, které bude pravděpodobně schváleno k prodeji na volném trhu. V prosinci 2012 mu chybělo jen docela málo k plnému schválení a registraci ze strany FDA (americká Food and Drug Administration).
Geneticky modifikované potraviny (GM potraviny) jsou vyráběny z geneticky modifikovaných plodin, které vznikly tak, že jejich DNA byla laboratorně změněna prostřednictvím technologií genetického inženýrství. potraviny mohly být vytvořeny z důvodu rychlejšího příbytku váhy, odolnosti vůči chorobám, produkci většího množství živin nebo z jakéhokoliv jiného prospěšného důvodu. zvířata byla již také experimentálně vytvořena, ale zatím žádné nebylo uvedeno na trh. Losos AquAdvantage je ale již velmi blízko, blizoučko, kuchyňským linkám, a potraviny ze zvířat krmených krmivy se rutinně prodávají ve Spojených státech i v Evropě.
potraviny jsou typicky transgenickými produkty, t.j. geny z jednoho rostlinného nebo živočišného druhu jsou přidané k druhu jinému. Vědci poprvé objevili možnost transferu DNA mezi organismy v roce 1946. Komerční prodej potravin byl zahájen v roce 1994, kdy kalifornská společnost Calgene (koupená Monsantem, gigantickou americkou zemědělsko-biotechnologickou korporací, v r. 1996) uvedla na trh své pomalu zrající rajče “Flavr Savr”. Od r. 1995 se několik obřích amerických společností, vedených právě Monsantem, a hrst evropských konglomerátů a specializovaných zemědělských biotech firem, zaměřilo na vývoj a komercializaci potravin. V roce 2000 vědci poprvé vytvořili potravinu, u níž byla geneticky zvýšena její výživná hodnota, tzv. zlatou rýži. Od 90. let minulého století použití plodin doslova explodovalo. Pod vedením USA v současnosti 29 zemí světa povoluje komerční produkci plodin a 10 % celkové světové osevné plochy je oseto plodinami: tři čtvrtiny světové produkce sójových bobů, polovina bavlny a čtvrtina kukuřice, hlavně v USA, Brazílii, Argentině a Kanadě.
Odpor veřejnosti vůči plodinám vždy byl a zůstává silný. Průzkum veřejného mínění britskou British Science Association v roce 2012 zjistil, že podíl lidí, kteří měli nějaké výhrady vůči plodinám, sice klesl mezi 2003 a 2012, ale jen o pět procent na současných 47 %. To samozřejmě zvyšuje náklady na získání regulatorních schválení pro prodej potravin. Nedávná studie zjistila, že průměrné náklady na získání evropské a americké registrace jedné nové plodiny jsou nyní asi 140 milionů euro, což činí potraviny stále více doménou obřích firem jako , které si to mohou dovolit.
Kritici protestují vůči potravinám z mnoha důvodů. Hlavní oblasti kontroverze se týkají především rizika újmy na zdraví z požívání potravin, role a schopností regulátorů, vlivu plodin na životní prostředí, jejich role pro výživu rostoucí globální populace, etických důvodů, vlivu plodin na farmáře, včetně těch v rozvojových zemích, a plodin jako součásti průmyslovo-zemědělského komplexu. Ty poslední dva body ekonomické povahy se týkají faktu, že produkce semen je nesmírně koncentrovaná v rukách mocných nadnárodních společností, které nahromadily disproporcionální vyjednávací sílu v poměru jak s farmáři tak s konečnými spotřebiteli. To je spojeno s faktem, že plodiny (a potenciálně zvířata) jsou potravinami, na které se vztahují zákony o duševním vlastnictví, tedy především patenty, což, jak známo, Američané berou smrtelně vážně (pamatujete se na epickou bitvu a prohru Samsungu s Applem před kalifornskou velkou porotou minulý rok?).
Ale přes rozsáhlou kritiku, především v Evropě, se šíření potravin zdá nezastavitelným. Matematika je to vcelku jednoduchá. Jak se zmenšuje světová orná plocha a přírůstky výnosnosti sklizní klesají, svět bude v roce 2050 potřebovat vyprodukovat o 70 % více potravin než nyní. To je alespoň výpočet UN Food and Agriculture Organization k tomu, co bude potřeba k nasycení těch 9 – 9,5 miliardy lidí, které bude země mít v polovině tohoto století. Technologie minulého století na to prostě nestačí. Více než významné zisky z tzv. Zelené revoluce 60. let - petrochemická hnojiva, pesticidy, irigace a vylepšené rostlinné druhy - jsou takřka vyčerpány. Je skoro nemožné nakrmit ty nové přírůstky populace tím, že se zorá více půdy, protože již není co orat, a protože přeměna půdy na ornou je velkých zdrojem skleníkových plynů. Čerpání více vody z řek by jen akcelerovalo ztráty biodiversity. A musíme také zlepšit - a pravděpodobně snížit - spotřebu dusíku (t.j. v dusíkatých hnojivech), která vytváří mrtvé zóny okolo Mexického zálivu a v rozsáhlých pásech země v Asii a Africe a eutrofizaci sladké vody.
Potravinářský průmysl je jedním z nejsilnějších lobbistických systémů na světě a výrobci potravin umí dobře chodit v tom, jak “správně” interpretovat jakoukoliv informaci. Viděli jste americký film “Thank you for smoking”? Jestli ne, tak doporučuji jako pomůcku pro každého, kdo si láme hlavu tím, jestli je možné interpretovat i poselství o prokazatelně škodlivé aktivitě, jako je kouření nebo pití alkoholu, tak, aby byl zcela odražen jeho účinek. Je. Kritici potravin, tedy aktivisté z Greenpeace, Soil Association, Freeze, World Wildlife Fund a mnozí další, jsou daleko hůře organizovaní, nemají ani zdaleka tak hluboké kapsy a mají mnohem horší přístup ke světovým médiím než obhájci plodin.
Takže i v případě, že nejste rozhodnuti, do kterého tábora patříte, jedna věc je jistá: tohle není rovný zápas. Vskutku perfektním příkladem je California Proposition 37, což byla kalifornská zákonodárná iniciativa, která měla v případě schválení zavést povinné značení přítomnosti komponentů na potravinách prodávaných ve státě Kalifornie. Návrh tohoto zákona byl předložen v létě 2012 právníkem Jamesem Wheatonem, získal skoro jeden milión podpisů jako petice a měl podle průzkumů asi 60 – 70% podporu široké veřejnosti. Jeho přívrženci shromáždili asi 5 miliónů amerických dolarů od sponzorů, hlavně místních biofarmářů a malých výrobců biopotravin. Brzy poté byla vytvořena speciální lobbistická skupina, podpořená firmami , , Dow, Cargill, a Grocery Manufacturers Association, která zahrnuje , , a výkvět největších amerických potravinářských firem. Tato lobbistická skupina bez větší námahy vybrala přes 45 miliónů amerických dolarů na boj s touto zákonodárnou iniciativou. V listopadu 2012 byla Proposition 37 přehlasována 51,5% většinou kalifornských zákonodárců.
Takže si nabruste nože a vidličky, steak z krávoovce bude ve Vašem supermarketu, než se nadějete…A jak Vám bude chutnat!