Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Labutí píseň Jeroma Kerviela

Labutí píseň Jeroma Kerviela

19.12.2012 17:43

Pro ty, kteří nečetli můj článek minulý týden, podle Nassima Taleba, dobře prodávaného autora, kvantového tradera a profesora na polytechnice v New Yorku, na světě existuje fenomén tzv. Černých labutí. Černé labutě jsou události, které jsou vzácné, extrémně významné a retrospektivně (ne však dopředu) předvídatelné. Nejvýznamnější události naší éry, včetně prakticky všech velkých vynálezů. Módní trendy, epidemie, kolaps finančních trhů, události 11. září 2001… to všechno jsou Černé labutě.

Taleb rovněž říká, že se přitom všichni chováme, jako by Černé labutě neexistovaly. Trávíme čas čtením různých ekonomických a finančních předpovědí, které jsou založeny na krajně mylném předpokladu, že žijeme v jakémsi Průměrově. Pokud máte v Průměrově dostatečně početný reprezentativní vzorek, žádný jednotlivý exemplář nemůže ovlivnit výsledky výpočtu na celku. Příkladem jsou lidská výška, denní přísun kalorií nebo lidská inteligence. Většina ekonomických modelů používaných v ekonomických prognózách a v řízení finančních rizik je založena na statistické pravděpodobnostní teorii, která předpokládá tzv. normální distribuci. To znamená, na hře průměrných čísel. Pochází tedy z Průměrova. Naproti tomu v Extrémově jeden jediný exemplář může naprosto změnit průměr nejen vzorku, ale někdy i celé populace. Vezměte si jako příklad soukromé jmění. Když přidáte soukromé jmění Billa Gatese k majetku libovolné tisícovky lidí, pravděpodobně to velmi razantně změní výsledek. Problém samozřejmě je, že povětšinou žijeme v Extrémově. Právě z tohoto důvodu je většina ekonomických prognostických modelů fundamentálně pochybená a jejich výsledky nestojí za kus papíru, na kterém jsou vytištěné.

Je tohle strašidelná myšlenka? Nebo se to jeví naprosto neuvěřitelné? Jean-Philippe Bouchaud, francouzský kvantový fyzik, publikoval studii, která detailně analyzuje zhruba dva tisíce prognóz vývoje akciových trhů od různých finančních analytiků. Studie zjistila, že prognózy analytiků jsou vcelku bezcenné, že přesnějších výsledků byste dosáhli, kdybyste prostě okopírovali čísla z minulého roku a dosadili je do roku letošního. Co je ještě horší, studie také jasně potvrdila známé podezření, že analytici od sebe opisují.

Nebo se zamyslete nad tímhle: Všichni víme, že finanční sector je globalizován a koncentrován do malé skupinky obrovských bank. Tyto gigantické banky se prezentují jako vysoce erudované instituce. Všechny se tváří, že mají nesmírně sofistikované systémy řízení rizik. JPMorgan (44,09 USD, 0,50%) v devadesátých letech zahájil novou módní vlnu, když zavedl RiskMetrics, metodu řízení rizik která, spolu se svou lépe známější sestřičkou, Value-at-Risk, používá kvantitativní hodnocení rizik na bázi normální distribuce. Tedy ryzí metodologie Průměrova. Abych to přeložila do normální řeči, všechny tyto banky zakládají svá velká tradingová portfolia, jakož i produkty, které vytvářejí pro institucionální a drobné klienty na předpokladu, že za a) dokáží odhadnout pravděpodobnost všech rizik, a za b) že tato pravděpodobnost je perfektně symetrická pro pozitivní i negativní výsledky. Zní tohle alespoň vzdáleně jako svět, ve kterém žijeme?

To si namixujte se stále větší komplikovaností produktů, které matematici a jiné chytré hlavy v bankách teď mají dovoleno vymýšlet. Přidejte do toho stále rostoucí propast mezi specializací těch chytrých hlav (a jejich kolegů v tradingu) a schopností vedení bank porozumět těmto novým produktům a kontrolovat jejich obchodování. Máte z toho pěkný lomcovák. Není tedy divu, že se na předních stránkách novin opakovaně objevují palcové titulky o novém tradingovém skandálu v další sofistikované mezinárodní bance, který vypálil takovou díru do účetní rozvahy banky, že následky daleko přesahují nejhrůznější noční můru, kterou si kdy dozorčí rada banky dokázala představit. Pamatujete se ještě na Nicka Leesona, anglického chlapce ze soukromé školy, jehož “spekulativní” obchodování v Singapuru zapříčinilo v roce 1996 kolaps Barings Bank, nejstarší britské investiční banky? Stačilo k tomu tenkrát jen směšných 1.4 miliardy amerických dolarů. A co Jerome Kerviel, fešný dvacetidevítiletý Francouz, který způsobil francouzské bance Societe Generale (29,75 EUR, 0,00%) tradingové ztráty ve výši 6.7 miliardy dolarů v letech 2006-07? Kerviel řekl vyšetřovatelům, že “jeho chování při obchodování bylo v bance běžné a že když jsi dělal zisk, šéfové byli ochotni některé věci přehlédnout”. Poslední v řadě je Kweku Adoboli, další “nebezpečný trader”, který vyrobil bance UBS (15,18 CHF, -0,46%) v roce 2011 ztráty ve výši 2.3 miliardy dolarů. Státní zástupce v jeho soudním procesu řekl, že Adobolimu "zbývala tak jedna nebo dvě sázky ke zničení největší banky Švýcarska”, dost na to, aby generální ředitel Oswald Grubel a dva jeho nejbližší spolupracovníci resignovali.

Co mají všechny tyhle případy společného, kromě očividně neschopných manažerů oddělení lidských zdrojů (podle způsobu, jakým o tom všem média reportují by dávalo smysl se domnívat, že nebezpečný trader je jakýsi vlk v kůži beránka mezi samými bílými jehňátky)? No přece mizerné řízení rizik. Takže si počkejte na příští skandál, už brzo…

Veselé Vánoce!


Váš názor
Na tomto místě můžete zahájit diskusi. Zatím nebyl zadán žádný názor. Do diskuse mohou přispívat pouze přihlášení uživatelé (Přihlásit). Pokud nemáte účet, na který byste se mohli přihlásit, registrujte se zde.
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
10:00DE - Index podnikatelského klimatu Ifo
10:30UK - HDP, q/q
14:30USA - Objednávky zboží dlouh. spotřeby, m/m
16:00USA - Index spotř. důvěry Mich. university