Nalákány vládními subvencemi, lacinou pracovní silou, laxní regulací a, jak tvrdí někteří, zmanipulovanou měnou, americké a nadnárodní společnosti přesouvají svou výrobu do Číny již celá desetiletí. Nejdříve aby zvýšily své zisky díky výrazně nižším výrobním nákladům. V posledních letech také proto, aby si získaly tržní podíl na velmi nadějném domácím čínském trhu, kde tyto zahraniční firmy mohou prodávat své nově nepostradatelné výrobky více než miliardě nových spotřebitelů, ať již představitelů ‘nouveau riche’ nebo nové střední třídy.
Následkem toho je to, co opoziční politici kdekoliv nazývají “ztráta miliónů [amerických / francouzských / německých / doplň-si-vlastní-zemi] pracovních míst”. Jak jsem zde nedávno psala, dalším následkem je velmi hluboká globální nerovnováha mezi na jedné straně zeměmi a domácnostmi, které se zadlužují, a na straně druhé těmi, které fungují jako globální věřitelé. Je dobře známo, že čínská vláda se trápí svou rolí světového věřitele poslední instance již nejméně od roku 2008, kdy finanční krize výrazně zvýšila volatilitu měn a cen aktiv. V té době se také ukázalo, že preferovanou cestou z kaše pro americkou, britskou a v menší míře také ostatní evropské vlády je tisknout peníze tak rychle, jak to jen tiskárny stačí. Věřitelům se to přirozeně nelíbí, protože to zvyšuje riziko dlouhodobé inflace, která by rozpustila tuhle horu dluhu jako máslo. Cesta, kterou se čínská vláda původně vydala, tedy diversifikovat svá dolarová aktiva investicí do eurových se ve zpětném zrcátku ukázala být cestou do slepé uličky. A kupovat více zlata asi také nefunguje. Zlato se v současné době obchoduje na úrovni, která dává jasně najevo, že se z něj stala investice populární již i v bulvárním tisku, což činí jeho úlohu coby uchovatele hodnoty velmi problematickou.
Naštěstí pro Američany se zdá, že, jako již tolikrát předtím, se věci obrací v jejich prospěch. Mnoho generálních ředitelů amerických firem v posledním roce prohlásilo, že mají v úmyslu přesunout průmyslovou výrobu zpátky domů. Důvodem není ani rostoucí cena čínské pracovní síly ani zhodnocující se yuan. Mnozí citují technologii. Tedy technologický pokrok, umožněný objevy a inovacemi a jejich následnou rychlou komercializací ze strany největších amerických universit a technologických firem. Inovace jsou něco, v čem Spojené státy byly vždy schopny a ochotny pěstovat talent a to tak, že nejchytřejším lidem na světě nabídly přístřeší a nejlepší podmínky pro vývoj & výzkum a životní styl (rozuměj: hlavně nejvíc peněz, vědci jsou také jenom lidé).
V první řadě je touto novou hybnou silou za přesunem výroby zpět do USA robotika. Dnešní roboti jsou specializovaná elektromechanická zařízení kontrolovaná dálkově softwarem a schopná stále sofistikovanější výroby při stále se zvyšující produktivitě a stále klesajících nákladech, takže se brzo stanou levnějšími než lidská pracovní síla. Pak je tu umělá inteligence (AI), což je v podstatě software, který činí roboty dostatečně inteligentními proto, aby dělali skutečně potřebné a ne jen směšné úkony. Je to například technologie, která řídí samořídící auta, technologie, které rozpoznají hlas a tvář a jiné. Byla to právě AI, která umožnila počítači Deep Blue firmy porazit šachového velmistra Garry Kasparova v roce 1997 nebo v nedávné době počítač Watson také od , který porazil vítěze televizního kvízu Jeopardy v roce 2011. Někteří experti věří, že s pomocí AI se masová výroba může změnit ve výrobu produktů uzpůsobených individuálním potřebám. Některé prognózy tvrdí, že lidé si budou měnit design výrobků sami s pomocí pomůcek na bázi AI, které si sami naprogramují nebo stáhnou z internetu.
A jak si tedy tyto výrobky vyrobí? Jednoduše, vytisknou si je. Ne, to není vtip. 3D-tisk, vyvinutý původně americkými vědci na University of Texas, Austin a na Massachusetts Institute of Technology, je nový výrobní proces, který využívá třídimenzionálního tisku předmětů podle digitálního designu, který se vloží do stroje. Ve 3D-tisku se předmět vytvoří pokládáním mnoha vrstev materiálu. To jej činí výrazně odlišným a daleko přesnějším a vyvinutějším než tradiční výrobní technologie, které jsou většinou založeny na odstraňování nepotřebného materiálu řezáním, vrtáním či broušením. Od počátku 21. století se prodej 3D tiskařských strojů velmi rozmohl a jejich cena následně výrazně klesla. Tato technologie se již využívá ve výrobě obuvi, ve strojírenství a stavebnictví, automobilovém a leteckém průmyslu, ve výrobě zubařských a lékařských nástrojů a v mnoha dalších oblastech. Domácí varianta 3D-tiskařského stroje se v USA prodává pod názvem Makerbot a můžete si s ní vytisknout řadu malých předmětů z polymerů.
V neposlední řadě se jako významný faktor za zájmem o znovuobnovení průmyslové výroby ve Spojených státech uvádí také výrazné snížení energetických nákladů zapříčiněné americkou revolucí v těžbě břidlicového plynu. O této americké energetické revoluci se ve střední Evropě moc nemluví, i když lidé z branže o ní přirozeně vědí. Faktem je, že objev břidlicového plynu a následný rozvoj příslušné těžební technologie zapříčinil, že Spojené státy se znovu staly soběstačnými v zemním plynu. Tato americká soběstačnost se ukázala být pravým darem z nebe. Obchodní balance USA se zlepšila, zemní plyn je teď cenově konkurenceschopný s uhlím a přes absenci emisních povolenek nebo jiných obdobných regulatorních zásahů v americké federální legislativě (!) klesly americké emise oxidu uhličitého v prvním kvartálu r. 2012 na úroveň naposled evidovanou v roce 1992, a to hlavně díky dobrovolnému poklesu výroby elektřiny z uhlí a jejímu nahrazení plynovými elektrárnami. Protože je trochu složitější exportovat plyn než ropu a velké investiční náklady spojené se zkapalněním zemního plynu nejsou všem v USA po chuti, byl výsledkem značně zvýšené domácí nabídky zemního plynu především kolaps ceny plynu na domácím trhu. Metr krychlový zemního plynu se tak v USA prodává za 3 americké dolary. Nikoliv však v Evropě. Zatímco v USA se cena plynu tradičně stanovuje na spotovém trhu, v Evropě je odvozena za pomoci komplexních vzorců od ceny ropy a zabezpečena dlouhodobými odběratelskými smlouvami na bázi ‘take-or-pay’, které umožnily postavení mnoha drahých plynovodů a jsou jedním z hlavních zdrojů příjmů pro prezidenta Putina (chci říci ruskou společnost Gazprom). Cena zemního plynu v Evropě zůstává v současnosti na 11.80 US$ za krychlový metr.
To má samozřejmě vliv na všechno. Od národní energetické politiky jednotlivých států, kde to, jaké palivo budeme podporovat pro elektrárny, které jsme ještě nepostavili, bude mít dopad ještě na děti našich dětí (co třeba Temelín), přes cenu výroby různých chemikálií, ale i dalších produktů. Spojené státy již nyní mají obrovskou výhodu nad starým kontinentem a nad asijskými zeměmi, obecně chudými na nerostné suroviny. Michael Lind a Joshu Freedman z New America Foundation napřiklad odhadují ve své nové knize “Value Added: America’s Manufacturing Future”, že 25% nárůst domácí nabídky ethanu vyrobeného ze zemního plynu vytváří sedmnáct tisíc nových pracovních míst v americkém chemickém průmyslu a 395 tisíc celkově. Návrat průmyslové výroby do Spojených států, ať malých producentů nebo nadnárodních gigantů, říkají autoři knihy, zvýší americkou produkci chemikálií o 32.8 miliardy amerických dolarů a ekonomickou výrobu jako celek o 132.4 miliard amerických dolarů.
Rozvinutá průmyslová výroba, založená na použití informační technologie, automatizace, komputerizace a softwaru, která používá nejnovější materiály vyvinuté vědními obory jako nanotechnologie, biotechnologie a fotonika se zdá být tou hybnou silou, která zachrání největší západní ekonomiku od katastrofického scénáře antického Říma.
Moje vlastní útržkovité důkazy tuto teorii plně potvrzují. Za poslední dobu jsem mluvila s manažery několika německých a evropských výrobců strojů a zařízení. Trend je vcelku jasný. Zapomeňte na Asii, řekl mi šéf prodeje jednoho nejmenovaného německého průmyslového giganta, naše kniha zakázek na příštích dvanáct měsíců je z 80 % plná amerických objednávek. Teď prostě dodáváme většinu našich strojů na americký kontinent. Doba mezi dodávkami investičních celků a zahájením výroby samozřejmě znamená, že hmatatelný přínos těchto investic na americké půdě bude jasně viditelný všem až ve střednědobém horizontu, řekněme nejdříve za dva roky. Ale je tam, zcela určitě…