Nassim Nicholas Taleb byl chlapec, který vyrůstal v privilegované rodině v Libanonu šedesátých let dvacátého století. V té době byl Libanon rájem na zemi. Velmi kosmopolitní a extrémně bohatý, přední obchodní a kulturní křižovatka, otevřená jak západnímu tak východnímu světu. Životní styl v Libanonu byl elegantní, ekonomika prosperující, klima teplé a příjemné. Tento region, historicky známý jako libanonská Sýrie nebo Levant, byl od dávných časů domovem vice než tuctu různých etnických a náboženských skupin a sekt. Kromě ortodoxních křesťanů a muslimů zde žili také arménští křesťané, řecko-syrští křesťané, byzantští katolíci, drůzové a židé.
Tolerance byla přirozeným stavem a obchod vzkvétal. Křesťané a muslimové byli schopni spolu žít v míru a harmonii bez jakéhokoliv vojenského konfliktu po více než tisíc let. V roce 1975 tento ráj na zemi zmizel přes noc. Mezi muslimy a křesťany vypukla brutální občanská válka, která trvala skoro 17 let a permanentně změnila celou zemi. Válka měla za výsledek exodus většiny křesťanských vzdělanců a vůdců obchodní komunity, kteří dnes žijí v trvalém exilu. Ekonomická prosperita Libanonu je nyní již jen vzdálenou vzpomínkou. Přesto, když Nassim Taleb vyrůstal, lidé kolem něj byli přesvědčeni, že občanská válka skončí “za pár dnů”. Ve své knize “Černá labuť” (2007, New York) Taleb tvrdí, že libanonská válka je typickým příkladem události, kterou nazývá “Černou labutí”.
Talebova Černá labuť je událost, která má tři následující atributy: za prvé, nachází se za hranicí běžných očekávání, to znamená, že si ji nemůžeme vyvodit z ničeho, o čem jsme se poučili v minulosti. Za druhé, je to událost, která má mimořádný dopad. Za třetí, přestože se jedná o událost jak extrémní, tak nepředvídatelnou, je již naší přirozeností, že se ji snažíme vysvětlit a vytvořit dojem, že jsme ji předpovědět mohli. Ve zkratce, Černé labutě jsou události, které jsou vzácné, vysoce významné a retrospektivně (ale ne předem) předvídatelné. Události jako vypuknutí první světové války, náhlý kolaps sovětského bloku, vliv růstu islámského fundamentalismu, masové rozšíření internetu, jsou všechny takovými událostmi.
Co je ovšem ještě důležitější než existence Černých labutí, říká Taleb, je fakt, že se všichni chováme, jako by vůbec neexistovaly. Naše neschopnost předpovědět extrémní události v podstatě znamená neschopnost předpovídat budoucnost obecně. Jak řekl slavný americký baseballový hráč a trenér Yogi Berra, “předpovídat je těžké, obzvlášť pokud se jedná o budoucnost”. Přední světoví ekonomové vytvářejí množství komplexních prognostických modelů, ve kterých užívají stále větší množství sofistikovaných matematických metod, ale také řadu značně nerealistických předpokladů. Tyto modely potom důsledně a zuřivě aplikují na skutečný svět, který na jejich předpoklady jen vyplázne jazyk. Renomovaní ekonomové tak dosáhnou odpovídajícně ubohých výsledků. Trávíme mnoho času předpovídáním deficitu platební bilance nebo ceny ropy na dalších 30 let a vůbec si neuvědomujeme, že je nedokážeme předpovědět ani na příští léto. Předpovědi v ekonomické a finanční sféře se liší od reality tak významně, že to už snad ani není k smíchu. V lednu 2004 americké ministerstvo energetiky předpovídalo cenu ropy do roku 2029. Odhadli ji na 27 amerických dolarů za barel. Když se cena za dalších šest měsíců zdvojnásobila, pozměnili odhad na 54 dolarů za barel. Vůbec je ani nenapadlo, že evidentně postrádají nástroje potřebné k tomu, aby tuto práci mohli vůbec dělat. Cena ropy se nyní pohybuje na úrovni 107 dolarů za barel.
Co je ještě překvapivější než magnituda těchto chyb je, že si jich vůbec nejsme vědomi. V létě 1982 ztratily velké americké banky skoro celé své historické kumulativní zisky. Banky půjčovaly zemím střední a jižní Ameriky, které prostě všechny ve stejnou dobu přestaly dluh splácet. O nějakých deset let později se ty stejné velké banky, přestože ujišťovaly své akcionáře a regulátory o tom, jak skvěle teď řídí svá rizika, znovu dostaly do ohromných finančních těžkostí. Stalo se to poté, co trh nemovitostí ve Spojených státech zkolaboval. Záchranný program americké vlády pro spořitelní a úvěrové (tzv. savings & loan) instituce dosáhl v té době závratné částky 88 miliard amerických dolarů, částky naprosto triviální v porovnání s nedávnými státními záchrannými balíky. Již v té době si někteří povšimli zajímavé asymetrie, a to že když “konzervativní” bankéři generují zisky, nechávají si je sami, zatímco když začnou vykazovat ztráty, nechávají je nám. V nedávné době jsme byli svědky další velkolepé krize finančního systému. V této poslední krizi, nebýt masívní státní intervence na obou stranách Atlantiku, Lehman Brothers by byly následovány do bezedné černé díry mnoha dalšími nejslavnějšími jmény mezi globálními finančními institucemi…
Pokračování příště…
*Citace od Yogi Berryho, amerického baseballového hráče a trenéra
Foto: amira_a / Foter / CC BY